KOSTEL VŠECH SVATÝCH
Úvod
Nejstarší stavební památka města Jáchymov. Postaven byl v letech 1516 – 1520 jako farní kostel nové osady. Jeho poloha na cestě do osady Pffafengrün (Popov) je poměrně zvláštní, protože byl v té době zcela mimo prvotní zástavbu. Jeho první vyobrazení známe z fragmentu horní mapy z roku 1534. Díky tomu víme, že kostel po celou dobu své existence nikdy nezměnil svou podobu.
Jedná se o goticko – renesanční jednolodní stavbu a jde o jeden z nejstarších hrázděných kostelů v Krušných horách. Zajímavostí jsou jeho krovy – ve velké většině dochovaný původní pozdně gotický závěsný krov nesený jediným sloupem. Jako izolace proti plísním a tlení dřeva tehdejším stavitelům skvěle posloužila volská krev, kterou byly trámy napuštěny.
V roce 1530 u něho byl postaven hornický špitál, který byl s kostelem spojen na štítové severozápadní zdi ohradní stěnou s otevřeným průchodem. Přilehlý městský hřbitov byl založen při severovýchodním okraji přes cestu do Pfaffengrünu v roce 1533.
Půdní prostory kostela sloužily špitálu jako sklad potravin a materiálu. (Při rekonstrukci kostela v roce 1992 byla na půdě za trámem nalezena lopata na zrní). Na horní mapě z roku 1593 je patrná krytá chodba v úrovni prvního patra, nasedlá na původní ohradní zdi. Budova špitálu byla pro havarijní stav zbořena v roce 1958 a na jejím místě byl založen urnový háj s pietním místem.
Dne 14. 8. 1993 se po rekonstrukci konalo slavnostní vysvěcení kostela. To proběhlo při příležitosti vydání dekretu Františka kardinála Tomáška, který tímto Jáchymovu propůjčil statut poutního místa náhradou za zničený klášter na Mariánské.
Popis stavby
Jedná se o goticko-renesanční neorientovanou stavbu, jejíž osa je položena ve směru jihovýchod – severozápad. Od svého postavení se stavba prakticky nezměnila, což dokládá vyobrazení kostela na hornické mapě z roku 1534. Půdorys kostela můžeme rozdělit na prostor pro věřící (14,5 x 13 m) a kněžiště tvořené třemi stranami osmiúhelníku (hloubka 5,5 m). Oba prostory jsou spojené bez jakéhokoliv rozdělení.
Zdivo je v dolní polovině postavené z lomového kamene a v horní části hrázděné. Zvenku je hrázdění sekundárně obloženo kamenem a celá stavba je krytá hladkou omítkou. Na severovýchodní straně jsou zesilovací vyzdívky. V bočních stěnách jsou tři sdružená okna s polokruhovým obloukem a dřevěným středovým sloupkem. Okna kněžiště jsou kratší a výše posunutá, ale stejného provedení. Ve štítové stěně jsou čtyři menší okna se segmentovým obloukem. Původně do kostela vedly tři vstupy, přičemž ten jihozápadní je zazděn (nejpozději v roce 1913) a patrný je jen zevnitř díky způsobu hrázdění. K severovýchodnímu vstupu vede sedm schodů a je dnes používán jako hlavní vchod do kostela. Původní hlavní vchod byl ve štítové straně směrem ke špitálu a původně u něho stála dřevěná předsíň.
Střecha kostela je vysoká, sedlová a nad kněžištěm přechází ve valbovou. Zakončena je věžičkou s prohnutou barokní helmicí s křížem. Nad štítem byl původně kovaný kříž, který je dnes umístěn ve vnitřním prostoru kostela a který byl orientován podle světových stran a u něho plechový kohout (symbolická ochrana před požárem).
Přístavba márnice v prostoru mezi kostelem a špitálem plánovaná v 19. století naštěstí nebyla realizována.
Interiér
Dlažba je tvořena nepravidelnými břidlicovými deskami a v kněžišti z cihel. Zdi jsou hrázděné s hladkou omítkou. Strop je plochý, tabulově vydeštěný, přičemž jednotlivé desky jsou přibité přímo na vazné trámce a spáry jsou kryté profilovanými lištami. Nesený je dvěma sloupy, přičemž ten před oltářem prochází jako nosný sloup celou stavbou a je na něm zavěšena celá konstrukce krovů. Na hlavici tohoto sloupu je vyřezán letopočet 1533, kdy byly desky stropu osazeny (za purkmistra Jakuba Forstera).
Nad prostorem pro věřící je tříramenná empora, na které se dochovaly dřevěné háčky pro zavěšení obrazů. Schody na emporu jsou novodobé, ale z empory na půdu kostela jsou původní z roku 1518. Ze šesti podpěr empory jsou dvě novodobé.
Historie stavby
Po stavbě kostela sv. Jáchyma v letech 1534 – 1540 převzal nový kostel farní roli a z kostela Všech svatých se tak stal kostel špitální a také hřbitovní. První veliká rekonstrukce proběhla v letech 1780 – 1782 pro celkovou sešlost stavby, slovy kronikáře „schlecht und angefalt“. Náklady rekonstrukce byly hrazeny prodejem železných náhrobníkových desek. Před prodejem byly desky „zkopírovány“ na dřevo („ad futuram rei memoriam“). Od počátku stavby docházelo k „vyboulování“ severovýchodní zdi kostela, což bylo řešeno přístavbou zesilovacích přizdívek. Na počátku 20. století byl kostel znovu ve špatném stavu, přičemž pokračovalo vyklánění severovýchodní stěny. Proto c. k. stavební rada L. Lábler vypracoval projekt na vnější podepření stěn pomocí svázání opěráků. V rámci odlehčení byly vyjmuty náhrobníkové kameny umístěné v kostele. Na svém místě zůstal pouze silně ošlapaný pískovcový renesanční náhrobek mincmistra Ruprechta Pullachera (†1563) o rozměrech 1,7 x 0,85 metru.
Po II. světové válce přestal být kostel udržován a chátral. V roce 1958 byl zbořen špitál a ohradní zeď. Dne 18. ledna 1964 byl kostel zapsán na seznam kulturních památek. Vnitřní vybavení bylo následně odvezeno k restaurování, ale zároveň došlo ke ztrátě části vnitřního vybavení. Například varhany z 18. století byly odvezeny do kostela sv. Jana Nepomuckého v Nových Hamrech, kde jsou dodnes. Téhož roku byla v červenci opravena střecha. Do roku 1968 probíhaly nárazově drobné opravy, ale poté byl kostel ponechán svému osudu. Koncem osmdesátých let stavba hrozila zřícením, i díky vandalským nájezdům a zlodějským výpravám. Tehdy také došlo k zásahu do krovů, kdy zde neznámý pachatel vyřezal dvanáct trámů.
První laické pokusy o záchranu stavby proběhly amatérsky v roce 1991. Následně se oprav ujal majitel – město Jáchymov – a v několika etapách tak byla stavba v letech 1992 – 1993 zrestaurována. Nejprve byl zrestaurován a doplněn krov s likvidací dřevomorky v novějších trámech a proběhl archeologický průzkum. V roce 1993 byla poté opravena fasáda, vnitřní hrázdění a vybudováno podlahové odvětrávání. Rovněž byla reinstalována část vnitřního vybavení. Do zvoničky se vrátil i původní zvon z roku 1520, který byl několik let ukryt v Nejdku. Celkový náklad rekonstrukce činil 3,5 miliónu korun.
Dne 14. srpna 1993 proběhlo slavnostní posvěcení kostela při příležitosti vydání dekretu Františka kardinála Tomáška, propůjčujícímu Jáchymovu statut poutního místa náhradou za zničené poutní místo u kláštera v Mariánské. Světící obřad provedl biskup J. Škarvada.
Vnitřní vybavení (dnes částečně v muzeu v Královské mincovně)
Zvon
Ve věžičce kostela je umístěn původní zvon z roku 1520 od jáchymovského zvonaře a cínaře Hanse Wildta. Výška zvonu je stejný jako jeho průměr a činí 0,65 m. Plášť je hladký stejně jako ucha zvonu. Nápis na koruně zvonu velebí jméno Páně - SIT NOMEN DOMINI BENEDICTVM EX HOC NV 1520. Jedná se o nejstarší movitou památku města Jáchymov. Původně zde byl i druhý zvon o výšce 0,26 m ze 17. století, ale ten byl zabaven a odvezen v roce 1942.
Hlavní oltář
Renesanční oltář je darem spoluzakladatele města a prvního horního hejtmana Jindřicha z Köneritz. Dokládají to erby umístěné na vnitřní straně oltářních křídel. Jedná se o křídlovou archu složenou ze střední skříně s predelou a zavíracími křídly a z dvoupatrového nástavce. Obrazy jsou vyvedeny na lipovém dřevě a pochází z dílny Lukase Cranacha. Na centrálním obraze (0,88 x 0,62 cm) vidíme Zasnoubení sv. Kateřiny, na vnitřních stranách křídel (0,85 x 0,25 cm) je vlevo Zvěstování Panny Marie a vpravo Navštívení Panny Marie. Na vnějších stranách křídel je vlevo sv. Jan Evangelista a vpravo sv. Jakub starší. Na podstavci je vyobrazeno Klanění sv. tří králů, na nástavci je potom Smrt Panny Marie a Korunování Panny Marie.
V 17. století (1681) byly na oltář přidány sochy sv. Josefa, sv. Jáchyma a dalších dvou světců. Na vrchol oltáře byl přidán anděl s palmovou ratolestí a dřevěný kříž. V 18. století byly přidány zlacené vázičky a postranní vchody za oltář. Při moderních opravách byl oltář uveden do původního stavu. Rovněž bylo z prostoru před oltářem odstraněno barokní zábradlí.
Postranní oltáře
V levé části závěru kostela byl závěsný třídílný oltář, který zároveň plnil epitafní funkci J. Pullachera. Na centrální části byl obraz Kladení do hrobu s patrným vlivem holandské malířské školy. V nástavci byl obraz obdélný obraz Nanebevstoupení Krista s nápisem „Christus ist aufgefahren in dei Höhe“. Na predele byla malba nebožtíka klečícího před Beránkem Božím. Okolo něho byli pracující horníci – jednoho tlačícího káru a druhého tlačícího vozík ze štoly. Oltář byl signován „AF. Anno Salutis Nativi 1598“ a erby Pullacherů a Kotreutherů. Antipendium s oválným obrazem Krista na hoře Olivetské bylo doplněno v 18. století.
V pravé části závěru kostela byl závěsný třídílný oltář, který zároveň plnil epitafní funkci neznámé rodiny. Centrální obraz signovaný „A. F. 1598“ zobrazoval Zmrtvýchvstání ve stylu italských manýristů. Ve spodních rozích obrazu byly erby Uttmannů a Lerchenfelderů. V predele byl výjev soudu a následné popravy. V nástavci byl obraz Nejsvětější Trojice s nápisem „Sitzet zur Fechtem Gottes des Allmechtigen“. Barokní antipendium zobrazovalo Zjevení Krista Marii Magdaléně z roku 1730.
Kazatelna
Jedná se o dřevěné pozdně gotické dílo, což dokládá profilování poprsnice a římsa. Ke konci 17. století byly do výplní poprsnice vloženy ovocné festony, květiny a rozviliny. Ve stejné době byly ke stříšce kazatelny přidány i sošky dvou letících andělů. Na stříšce byla zespodu holubice a nahoře akantové rozviliny stoupající k trůnícímu Bohu Otci. Dnes je většina pozdějších ozdob snesena a umístěna na půdě kostela.
Sousoší Kalvárie
Původně se nacházelo ve výklenkové kapli Kalvárie na hřbitově. Jde o pískovcové dílo z roku 1544 z dílny drážďanského sochaře Christopha Waltera. Zobrazuje ukřižovaného Krista, bolestnou Pannu Marii a sv. Jana Evangelistu. Postavy jsou v lehce nadživotní velikosti, přičemž tělo Panny Marie je ještě goticky prohnuto. Díky vadám v pískovci se socha Krista zavěšená na kříži začala rozlamovat, a proto byly původní končetiny nahrazeny „protézami“ z lipového dřeva. Sochy byly původně polychromované. Hřeby v trnové koruně byly skutečně kovové.
Náhrobníkové a epitafní desky
Náhrobníkové desky byly původně vsazeny do dlažby a zdí kostela. Protože ale desky vyvíjely svou vahou tlak na zdi kostela, byly při rekonstrukci vyjmuty a jsou dnes rozestavěny po obvodě lodi kostela. Epitafní desky jsou vesměs v expozici muzea.
Jediná náhrobníková deska, která nebyla vyjmuta, patří mincmistru Ruprechtu Pullacherovi zemřelému 11. června 1563. Deska má rozměr 1,7 x 0,85 metru a je silně ošlapaná, takže reliéf, nápis i znak Pullacherů jsou již značně nezřetelné. Deska je umístěna ve středové ose kostela mezi lavicemi a nosným sloupem před hlavním oltářem.
Desková predela epitafu mincmistra Ruprechta Pullachera s rodinou donátora zobrazuje nebožtíka se sepjatýma rukama oděného kožešinou a pláštěm se stojatým límcem. Vpravo potom klečí dvě holčičky a tři ženy se smutečním závojem a vlevo klečí tři mladíci a dvě děti v bílých šatech s černým křížem. Na horním okraji jsou erby norimberské rodiny Trainerů, bavorské rodiny Rieglerů a Lerchenfelderů. Horní část epitafu byla v roce 1768 přenesena do kostela sv. Jáchyma, kde shořela při požáru města 31. března 1873.
Renesanční epitaf Pavla Beera staršího (nákladní dolů) z doby kolem roku 1604 s obrazem Obrácení Šavela a nápisem „SAVL SAVL WAS VERFOLGESTV MICH, ER ABER SPRACH, HERR WER BISTV: DER HERR SPRACH ICH BIN IHESVS DEN DV VERFOLGEST, ES WIRD DIR SCHWER WERDEN WIDER DEN STACH ZVLECKEN“. Na nástavci je malba Proměnění Páně a nápis „DAS IST MEIN LIEBER SON AN DEM ICH MEIN WOLGEFALLEN HABE“. V predele jsou podobizny příslušníků rodiny – vpravo pět synů a tři vnuci, vlevo manželka a pět dcer. Vzhledem k tomu, že v době zřízení epitafu byli synové již po smrti, jsou označeni bílým křížem na smutečním šatu. Nad obrazem jsou erby Legenfelderů a Hartlebenů.
Renesanční epitaf dětí mincmistra Centurio Lengenfeldera z roku 1610 ukazuje zemřelého s chotí jak klečí po levé straně Krucifixu. Vpravo potom klečí v té době zemřelé dítě v bílém rubáši se čtyřmi černými kříži. Ve vlysu sloupoví je nápis CENTVRIO LENGENFELDER CAES MAIT : ARENVM MARIA LIBERISSVIS WOLFAGANCO ET CHRISTINAE PIEDENG“.
Pozdně renesanční epitaf Zuzany Schedlichovy s obrazem Nanebevzetí Panny Marie z roku 1638. V horní části epitafu je nápis „Allhier Ligt / begraben die Erbare und Ehrentügendsame / Frau Sufanna des Ehrüesten Wohlwensen und Künst / reichen Herrn Jacob Schedlichs, dieser Zeit Regierenten Bür / germeisters allhier, Eheliche Häusfraü, welche den 16. July An / no 1638 Zu wahrer erkäntnüs Christi Seelig entschlaffen, Ihres / Alter im 49. Jahr, dere Gott eine sanffteriche und frölige aüffersteüng verleihe“. Dále hudební věta v notách, s nadpisem: „Fuga Perpetum Canon a 5“ a pod tím sentence: „Mors ultima est linea rerum“.
Raně barokní epitaf Jakuba Schedlicha z roku 1665 je složen ze dvou desek. Na jedné desce je obraz Nanebevzetí Panny Marie, na druhé Korunování Panny Marie. Ve spodní části epitafu je nápis „DER / Ehrenveste und Künstreiche Herr Johann Jacob / Schedlich, vornehmer Bürger und Gottarbeiter im St. / Joachimsthal ist gebohren d. 31. Monatstag Janüarij und den 9. / Maij Anno 1665 gestorben, dem Gott eine fanffte Rühe ver / leijhen wolle“.
Náhrobek Leopolda Pullachera zemřelého 27. října 1585 z černého mramoru s uraženou částí. K němu patří znaková deska s reliéfním erbem, rovněž z černého mramoru. Kromě erbu Jakoba Pullachera je na ní erb Hartlebenů.
Pískovcový renesanční náhrobník mincmistra Jiřího Kadnera z Greifenecku z roku 1582. Deska je uprostřed rozdělena pásem s písmeny “V. D. M. F. E.”, přičemž nahoře je citát z Evangelia a dole erb zemřelého. Na vyvýšeném nápisu v hlavě desky částečně nečitelný nápis.
Dvoudílný renesanční náhrobník Ursuly von Stainperg z roku 1581. V horním poli je votivní nápis, v dolní rodinný erb v kartušovém rámu.
Pískovcový renesanční náhrobník Dr. Baltazara Kleina z roku 1560. V horní části desky je obnovený nápis rozdělený sešlapaným erbem, v dolní části je epitaf o 27 dvojverších, jehož autorem je Jan Mathesius – přítel zemřelého. Tyto verše vyšly i tiskem, a to v díle Felixe Zimmermanna "Schöne geistliche Lieder etc" z roku 1580.
Náhrobník rodiny Haslerů z Rosnecku ze žlutého mramoru. Reliéfní gotický opis je nečitelný. Pouze letopočet je částečně čitelný – 1563 nebo 1568. Erb vyplňující desku je silně poškozený.
Dvojdílný náhrobník mincmistra Paula Hofmana z roku 1599 z červeného mramoru. V horní části je votivní nápis, dole erby zemřelého a rodu Hartlebenů.
Šedobíle žilkovaný náhrobník s nápisem “Hier liegt begraben die Edle und Eh / renuil fugendreiche frau Benigna Im / landt ein geborne Trostin von Tieffenthal / dess Edlen und Ehrenuesten Herr Georg / Conraden Imlandt von Landtfelss Rom / Kan: Maitt. Dieners eheliche Hausfrau, wel / che den Anderen Aprilis Anno Sechzenhun / dert Sechsundzwanzig in Gott seliglichen verschi / den und am Sontag Palmaru anhero zur Erden be / stattet worden ist. Ihres alters Acht und zwainzig Jahr” a erbem Imlandtů v dolní části.
Varhany
Původní varhany z roku 1520 byly umístěny uprostřed empory. Pocházely z dílny Blasiuse a Antona Lehmannů z Budyšína. Pozdější varhany byly odvezeny do Nových Hamrů, kde jsou v kostele sv. Jana Nepomuckého dodnes.
Obrazy
Olejomalba sv. Františka Xaverského z počátku 18. století o rozměrech 2,5 x 1,8 metru bývala zavěšena na levé straně kostela.
Olejomalba na plátně zobrazující sv. Františka z roku 1720 o rozměrech 0,42 x 0,52 metru býval zavěšen pod kazatelnou.
Na empoře bývalo zavěšeno šest obrazů malovaných olejem na plátně z počátku 18. století. Obrazy zobrazovaly sv. Annu, Nejsvětější Trojici, Pannu Marii s Ježíškem (Madona), sv. Jana Křtitele se sv. Jáchymem, sv. Eustacha a sv. Josefa s Ježíškem. Na empoře jsou částečně dochované dřevěné háčky pro zavěšení těchto obrazů.
Tabulový obraz z dílny Lucase Cranacha z roku 1540 zobrazující sv. Krištofa nesoucího Ježíška přes vodu o rozměrech 87 x 24 centimetrů. Tento obraz byl nalezen na půdě kostela a původně byl součástí křídlového oltáře. Umístěn byl na pravém pilíři kostela.
Dva deskové obrazy z poloviny 17. století malované olejem na dřevě visely po stranách hlavního oltáře a měly rozměr 1,2 x 0,8 metru. Levý zobrazoval Proměnění Krista a pravý Zmrtvýchvstání Krista. V kartušovém nástavci levého obrazu byl nápis „Christus ist mein Leben, Sternem ist mein Gewin“.
Ostatní vybavení
Na hlavním sloupu býval zavěšený pozdně gotický krucifix z doby kolem roku 1500, v osmnáctém století doplněný o 1,3 metru vysokou barokní sochu Panny Marie.
Cínová lampa na věčné světlo o výšce 20 centimetrů s reliéfním znakem a nápisem „DAVID WEIDNER VON PLAN 1610. M. F. P. 1677“.
Šestiramenný skleněný lustr z poloviny 19. století je replikou zámeckého lustru z Kynžvartu.
Trojnohé oltářní cínové svícny z roku 1690 doplněné hlavičkami andělů.
Z hladkých lavic s vyřezávanými bočnicemi, které původně dosahovaly až ke kazatelně, se jich dochovalo dvacet šest. Dochovaly se i dvě chórové lavice z 18. století se třemi, respektive čtyřmi, sedadly. Ty jsou dnes umístěny v první řadě lavic.
Mramorový reliéf Ukřižování z počátku 17. století zobrazující Krista na kříži s Máří Magdalenou u nohou a Pannou Marií a sv. Janem po stranách. Na pozadí reliéfu je Jeruzalém a jeho rozměry jsou 35 x 30 centimetrů. Býval umístěný na čelní zdi kněžiště.
Za hlavním oltářem byla umístěna mědirytina tištěná na hedvábí s textem „Theses ex universa philosophia comitis Caroli de Spaar. Pragae 1748“. Rozměry tohoto díla byly 1,03 x 0,60 metru.
Ze železa odlitá deska s olejovou malbou nesoucí jméno Davida Weidnera z roku 1676.
Špitál
Při kostelu Všech svatých byl v roce 1530 hormistrem a pozdějším mincmistrem Wolfem Sturzem založen hornický špitál. Jednalo se o jednoduchou jednopatrovou renesanční budovu postavenou na půdorysu L. Objekt byl s kostelem spojen rampouchem s chodbou. Středem špitálu procházela chodba, po jejíchž stranách byly jednotlivé pokoje. Půdní prostory kostela byly špitálem využívány jako skladiště potravin a materiálu.
V letech 1558 – 66 zde jako lékař působil Franz Rener, kterého připomínala tabulka umístěná vedle vstupního portálu (FRANCZ RENER | SPITTEL | MEISTER).
Poslední zaznamenané úpravy špitál prodělal barokní přestavbou. Budovu pokrývala vysoká sedlová střecha, přičemž štíty byly prkenné. Omítky byly hladké, bez plastické výzdoby. Portál z roku 1566 stával v severozápadní zdi. Nad jeho římsou byla deska s nápisem VON ∙ DEINEN ∙ GVTER ∙ HILF ∙ DEM ∙ ARMEN ∙ VND ∙ WENDE ∙ DICH ∙ NICHT ∙ VON ∙ ARMEN ∙ | SO ∙ WIRT ∙ DICH ∙ GOT ∙ WIDER ∙ GNEDIG ∙ ANSEHEN ∙ TOBIAS ∙ - AM ∙ 4. REICHE ∙ DEM ∙ | ARMEN ∙ DEINE ∙ HAND ∙ AVF ∙ DAS ∙ DV ∙ REICHLICH ∙ GESEGNET ∙ WERDEST ∙ 1566 ∙
Není úplně jasné kdy, a proč přestala budova sloužit svému účelu. Špitál tak samovolně chátral, čímž docházelo k samovolné destrukci. Navíc v roce 1955 vyhořel, což urychlilo jeho zánik. V roce 1958 bylo torzo obvodových zdí využito jako základ pro terasu s rozptylovou loučkou, urnový háj a pietní místo.
Hřbitov
Jáchymovský hřbitov byl založen prakticky po vzniku města, ale nejpozději v letech 1530 – 1533 mezi potokem a kostelem Všech svatých. Stalo se tak na popud kazatele Kryštofa Eringa. Z této doby pochází část ohradní zdi s branou a Výklenkovou kaplí. Do té bylo v roce 1544 umístěno sousoší Kalvárie od sochaře Christopha Waltera z Drážďan. To je dnes umístěné v interiéru kostela Všech svatých.
Hřbitov prošel jako celé město zásadními zvraty. Po rekatolizaci byly ničeny původní luteránské náhrobky a hřbitov se tak v roce 1627 stal ryze katolickým.
V nejhorším stavu je dnes kupodivu část hřbitova, založená na přelomu devatenáctého a dvacátého století jako evangelický a dětský hřbitov.
Fotogalerie kostela zde: http://mipalfi.rajce.idnes.cz/Kostel_Vsech_svatych%2C_tez_Spitalni_kostel/