MINCOVÁNÍ A MINCMISTŘI
Mincování kovu byl poměrně zdlouhavý a náročný proces. Ve velkých mincovnách v Kutné Hoře, Jáchymově a Praze se na tomto procesu podílelo až dvě stě lidí. Ale i v menších mincovnách v Přísečnici, Českém Krumlově nebo Horním Slavkově pracovaly desítky, dnešní terminologií, specialistů. Zpočátku se jednalo o ryze ruční práci manufakturního typu, první strojově vybavená byla mincovna v Praze (od roku 1622).
Vrchní dozor nad všemi mincovnami vykonával od poloviny 15. století nejvyšší mincmistr Království Českého. Nad konkrétní mincovnou potom bděl mincmistr (monaterius). I ten byl ale kontrolován, a to prubířem (vajdanem). Ke své potřebě měli horního písaře a jeho zástupce (provisor). Ti měli zároveň na starost veškerou administrativu mincovny. O budovu jako takovou se staral šafář.
Mince se razily jednak ze slitiny drahého kovu s mědí, jednak z roztavených stříbrných předmětů (staré mince, stříbrné předměty, šperky, nádobí atp.). Takto získanému kovu se říkalo pagement. Pro potřeby mincovny tyto předměty vykupoval směnárník (campsor). Po smíchání stříbra, mědi a pagementu vznikla slitina, jejíž kvalitu ověřoval prubíř podle typu ražené mince.
Po kontrole byla slitina odevzdána do slévárny (gyskomora), kde byla slita do jednotlivých cánů (pruty mincovního kovu). V kovárně (šmitna) byly tyto pruty roztepány do tenkého plechu o tloušťce ražených mincí. Tento plech poté obdržel mincíř, který plech rozstříhal na čtverečky a ty potom ostříhal do kolečka (šrotlíky). Tyto byly následně v roztoku soli a vinného kamene běleny v bělírně (vajskomora). Po celou dobu se stříbro opakovaně převažovalo, aby se zamezilo krádežím kovu nebo polotovarů. Zbytky od mincíře se potom vracely na počátek výrobního procesu.
Šrotlíky byly odevzdány do ražebny (preghaus), kde byla prováděna samotná ražba. Pregléř vložil šrotlík mezi razidla umístěná na dubovém špalku a úderem kladiva vyrazil minci. Pregléř musel odevzdat stejný počet mincí, jako obdržel šrotlíků. Samotnou kontrolu kvality ražby, rozměru, váhy a tloušťky mince kontroloval mincmistr. Ten na znamení kvality umístil na minci svou značku. Nekvalitní mince byly znehodnoceny a vráceny k roztavení.
Razidla pro pregléře připravoval kolkař. Razidlo mělo životnost až deset tisíc mincí. Poté bylo mincmistrem úředně znehodnoceno.
Až do zavedení strojové výroby bylo jediným zlepšením používání průbojníků místo pracného vystřihování šrotlíků. Vzhledem k povaze práce byli zaměstnanci mincoven nadstandardně placeni, ve snaze zamezit krádežím kovu i mincí. V Jáchymově bylo v letech 1520 – 1561 vyraženo 11.000.000 tolarů, dále Pražské groše, násobky a díly tolarů (dvoj tolar, čtvrt tolar, půltolar atp.). Významným výrobkem mincovny byly také medailony, pamětní medaile nebo různé plakety.
Mincmistři v Jáchymově
Šlikové
Gebhart Oldřich
Weizelmann Hanuš
Sturz Wolf
Mergenthal Kašpar
Ferdinand I.
Puellacher Rupert
Geitzköfler Jiří
Maxmilián II.
Geitzköfler Jiří
Gipfel Hanuš
Ostatní
Vogelheimer Oldřich, Kempf Martin, Roll Wolfgang, Achelburg Oldřich, Krause Klaus, Tunkler Petr, Macasius Jan Jakub, Seeling Pavel Václav, Küttner Jan Jakub, Freistein Jan, Knobloch David, Kádner Jiří, Kádnerová Lucie (!), Hofmann Pavel, Taubenreuter Kryštof a Langefelder Centurio.