HORNICKÉ UČILIŠTĚ
Počátky hornického vzdělávání v českých zemích vůbec nebyly jednoduché. Na počátku osmnáctého století došlo ke všeobecnému úpadku hornické činnosti a jako jeden z důvodů, ne-li ten hlavní, označil báňský inspektor J. F. Lauer nedostatek důlních a hutních odborníků. Vzhledem ke své odbornosti byl v roce 1716 pověřen odborným dohledem nad veškerým hornictvím v českých zemích. Lauer si byl vědom toho, že veškeré zkušenosti předávají novým horníkům ti staří a vysloužilí, otcové svým synům, popřípadě se postupuje způsobem pokus – omyl. V této době byla ale tato situace neudržitelná a zcela nedostačující.
Dne 13. října 1716 císař Karel VI. obsáhlou instrukcí nařídil zřídit v Jáchymově Hornické učiliště vychovávající budoucí báňské a hutní odborníky společně s důlními měřiči. Zároveň stanovil výši státního příspěvku na 600 zlatých na jeden rok při tříletém studiu, přičemž počet žáků byl stanoven na čtyři. Tato škola byla první školou tohoto zaměření na světě. Jáchymov nebyl zvolen náhodou, v této době patřil k nejvýznamnějším revírům v celé monarchii a de facto sloužil jako jakási praktická laboratoř při zavádění nových technologií a postupů, stejně jako důlních mechanismů.
Společně se stanovením délky studia byla určena i jeho struktura, frekventanti měli rok a tři čtvrtě studovat teorii, čtvrt roku vykonávat praxi v různých českých dolech a poslední rok pobývat na dolech v Uhrách, Sasku a v okolí Lüneburgu. Výukou Lauer pověřil správce Vrchního horního úřadu v Jáchymově J. F Weyera. Z jejich korespondence vyplývá další důvod, proč bylo toto učiliště založeno v Jáchymově. Weyer totiž již na konci sedmnáctého století v Jáchymově založil a provozoval soukromou dvouletou hornickou školu, která pokrývala potřebu odborníků obnovovaných dolů v Krušných horách.
K 1. lednu 1717 nastoupili ke studiu první čtyři žáci. Podmínkou přijetí byla skvělá znalost matematiky a alespoň základní znalost hornictví. Kromě Weyera vyučovali dva další instruktoři a od roku 1725 jeden z prvních absolventů – Christian Heubel. Ten měl na starost kromě výuky i demonstrace v laboratoři, kterou měl za úkol také zorganizovat a vybavit vším potřebným.
V roce 1730 ve škole vyučovali Heubel (hornictví, hutnictví, důlní měřičství a laboratoř), Anton Pöschl (prubířství a tavení rud) a Johann Frietsch(úpravnictví). Vzhledem k obsáhlosti výuky vyvstala potřeba skript, protože doposud si žáci přednášky sami zapisovali a k výuce používali i knihy uložené na Vrchním horním úřadě v Jáchymově. Dále byly k výuce využívány i spisy a nákresy dolů a důlních zařízení, které opatřili předchozí frekventanti při své zahraniční praxi. Praxe byla kromě výše uvedených lokalit rozšířena i o praxi v pražské mincovně.
V roce 1733 vypracoval český báňský inspektor Jan František Lauer instrukce pro výuku, které zahrnovaly povinné vyučování matematiky (včetně geometrie), výuku vedenou v latinském jazyce, horní právo, budování důlních děl včetně jejich vyměřování, nauku o rudách a povinné laboratorní práce jako součást výuky. Teoretická výuka trvala dva roky, poté žáci skládali praktické zkoušky. Teprve po zdárně složených teoretických zkouškách byli vysíláni na roční praktickou stáž a poté byli zařazeni do báňské služby. Nová instrukce tak zajistila důkladnější teoretickou přípravu, což ale vyžadovalo zvětšení učitelského sboru o další odborníky.
V roce 1735 byla podle osnov Hornické školy v Jáchymově zřízena obdobná škola v Bánské Štiavnici, která měla uspokojovat potřeby dolů v Uhrách. Další dvě školy byly podle jáchymovského vzoru založeny v roce 1754 ve Smolníku (okr. Gelnica - Slovensko) a v Oravici (dnešní Rumunsko). V roce 1758 se na území Rakouské monarchie připravovalo podle jáchymovského vzoru celkem 98 báňských odborníků. Téhož roku bylo císařským dvorem úřadu Nejvyššího českého mincmistra a hormistra v Praze důrazně uloženo, aby škole v Jáchymově věnoval mimořádnou péči. V roce 1760 byla zvýšena finanční dotace školy a výukové osnovy všech horních škol byly sjednoceny s těmi jáchymovskými.
Škola byla zrušena dekretem Marie Terezie dne 10. března 1762 a stala se součástí týmž patentem zřízeného Ústavu mineralogie a metalurgie při Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze (dnes součást Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy).