DĚKANSKÝ KOSTEL SV. JÁCHYMA
Úvodní informace
Děkanský kostel zasvěcený patronu města – svatému Jáchymovi stojí na horním konci hlavního náměstí. Mohutná stavba tvoří jednu z dominant města, na které shlíží. Kostel byl plánován a stavěn jako luteránský a jde tak o první takový kamenný kostel na území České republiky. V roce 1624 byl rekatolizován. Ve druhé polovině 18. století byl barokizován a po požáru byl obnoven v pseudogotickém slohu. Poslední generální oprava proběhla v letech 1981 – 1992 (vnitřní výmalba byla provedena v letech 1992 – 1994).
Popis stavby
Původně pozdně gotický jednolodní kostel, obnovený do pseudogotického trojlodí na obdélném půdorysu o rozměrech 50,5 x 28,5 x 29 metru s neodsazeným presbytářem, krytý plechovou sedlovou střechou. Střecha je vysoká 14 metrů, původně měřila přibližně 17,5 metru (9 sáhů, 4 stopy a 6 coulů). Věž je vysoká 56 metrů. Zdi jsou podepřeny šestnácti pilíři s jedním ústupkem.
Zdi jsou prolomeny 3 velkými hlavními portály, 2 menšími portály (ostění) a vstupem na jednu ze čtyř empor. Šestnáct vysokých pseudogotických oken má gotizující spodní římsu a ve stlačeném hrotitém oblouku kružbu ze dvou čtyřlistů a jednoho trojlistu. Zdivo z lomového kamene je hladce omítnuto.
Kostel je stavěn v ose sever – jih, přičemž západní stěna je od počátku stavby pod úrovní tělesa silnice na Boží Dar a dále do Německa (původně obchodní cesta do Annabergu).
Původně se při Bohoslužbách v kostele stálo, proto byla stavba schopna pojmout tři tisíce věřících.
Historie stavby
Důvodem stavby nového kostela byl rychlý růst nové osady, takže původní farní kostel Všech svatých kapacitně naprosto nepostačoval. Navíc se centrum osídlení posunulo z někdejšího Brottmarktu (Chlebný trh) na dnešní místo. Stavba kostela byla zahájena v pondělí po sv. Trojici, což bylo dnešní mluvou 1. června 1534. Stavbu vedl jáchymovský stavitel Hanuš Kopp, tesařským polírem byl zpočátku Wolf Müller z Ostrova a kameníkem Jörg z Bamberka.
První Mše se konala pod vedením Johanna Mathesia již na svátek sv. Kateřiny (25. listopad) v roce 1537. Stavba byla hotova pouze v hrubé podobě. Kostelu chyběla okna a strop. Rovněž nebyly vyzdviženy štítové zdi ani věž. Střecha byla pouze provizorně zakryta šindelem (ten nahradila břidlice až v roce 1539). Trvalo ještě další tři roky, než byl kostel dostavěn. To už stavbu vedl šlikovský dvorní stavitel Johann Münnich. Celkové náklady stavby byly 14 824 zlatých a 8 grošů.
Vnitřní vybavení bylo postupně instalováno v letech 1542 – 1573. Strop byl vydeštěn v roce 1566 a v roce 1567 byly Augustinem Habartem z Prahy (malíř, řečený Kord nebo Cordel) vymalovány zdi. Empory byly potom vymalovány roku 1573.
V roce 1623 byl luteránský kostel z důvodu rekatolizace uzavřen a znovuotevřen byl po zasvěcení sv. Jáchymovi roku 1624.
V letech 1764 – 1785 byl kostel barokizován a ve stejném duchu bylo doplněno jeho vnitřní vybavení, jako třeba boční oltáře z roku 1764. Roku 1768 byla vystavěna mezi věží a hlavním oltářem nová sakristie a kostel byl vybílen. O rok později byla položena nová dlažba. Po opravě konstrukce střechy byla v letech 1776 – 1781 položena nová břidlicová krytina.
Kostel byl zcela zničen při požáru města 31. března 1873. Stát zůstaly pouze obvodové zdi včetně renesančních portálů. Stříbro z roztavené výzdoby kostela tehdy doteklo až k městské radnici.
Ihned po požáru město ve veřejné soutěži obdrželo 56 nabídek na obnovu kostela. Se svým návrhem zvítězil stavitel při chrámu sv. Víta v Praze a představitel novogotického purismu Josef Mocker. Stavbu vedl Karl Franz Richter z Johanngeorgstadtu a kamenické práce prováděli bratři Habrechtovi ze Zwickau. Celkové náklady na rekonstrukci dosáhly výše 88 000 zlatých a hradilo je město pomocí půjček a darů, které na obnovu města přicházely z celé země i zahraničí. Pseudogotický inventář zaplacený jáchymovskými měšťany byl pořízen v letech 1876 – 1884.
V roce 1952 byly do kostela umístěny bohoslužebné a umělecké předměty ze zrušeného kláštera na Mariánské. Na seznam národních kulturních památek byl kostel zapsán 3. května 1958. Téhož roku byla obnovena vnější fasáda kostela.
V letech 1981 – 1992 prošel kostel generální rekonstrukcí. Dne 8. listopadu 1987 udělil František kardinál Tomášek kostelu statut poutního místa při tradičních Mariánských poutích na místo zaniklého kapucínského kláštera na Mariánské. Rekonstrukce byla završena zavěšením nových zvonů. Ke znovuvysvěcení kostela za vedení pražského světícího biskupa Františka Václava Lobkowicze došlo 13. září 1992.
Portály
Portály jsou prakticky totožné, přičemž nejkrásnější z nich je ten západní. Zajímavé je i samotné umístění tohoto tzv. Hornického portálu, ležel totiž vždy pod úrovní sousední komunikace. Na tomto portálu je uprostřed štítového pole vytesáno poprsí Štěpána Šlika – zakladatele města. Pod poprsím je roh hojnosti, ze kterého vyskakuje delfín a ve vlysovém páse je distichon vytesaný Jörgem z Bamberka a zbásněný Jane Naeviusem. Čteme zde: HVNC PIETAS REGISQUE FAVOR ATQUE INICKITA VIRTVS ORBARVNT /VITA CONIVGE ET IMPERIO. D. STEPHANVS SCHLICK. COMES Z.G.AN. 1526 AETATIS 40/.
Ve štítovém poli severního portálu vidíme poprsí bezvousého vojáka s otevřeným hledím přilby a medailon východního portálu, ke kterému vede devítistupňové schodiště, se podobá svému západnímu protějšku.
Portálové ostění vede dnes do sakristie. Jde o původní orámování s polokruhovým obloukem, do třetiny výšky zdobené listovcem, v horní části hladké. Na vrcholu oblouku je vytesán erb šlikovského hrabství Bassano (Pasoun).
Renesanční portálové ostění věže s polokruhovým obloukem zdobí řada listů a roset nad polosloupy s korintskými hlavicemi. Na oblomenou zdvojenou římsu nasedá hladký vlys po stranách s balustrovými sloupy, které dosahují až na kordon věže.
Věž
Těleso věže přiléhá k jižní, chórové zdi kostela. Před požárem její výška dosahovala i s bání a křížem 25 sáhů (cca. 47,5 metru). Nyní je vysoká 56 metrů. K okapní římse je válcová, následně osmiboká s dvěma opěrnými pilíři bez ústupku. Nad vstupním portálem jsou nad sebou dva páry sdružených oken. Osmiboká část věže je složena ze dvou částí. V původní části jsou umístěné ciferníky hodin, horní byla dozděna až po požáru a slouží jako zvonice. Věž je zakončena vysokou hrotitou helmicí.
Uvnitř věže je pískovcové vrtulové schodiště podklenuté cihlovou klenbou opřenou o vřeteno schodiště. Devátý schod je v úrovni dlažby kostela a byl zde původně vstup do sakristie. Další otvor byl na třicátém prvním schodu a jednalo se o vstup na původní emporu. Schodiště je ovinuto tesaným kamenným madlem.
Kostel měl až do požáru i sanktusovou věžičku, která byla původně v polovině střechy a měla kopulovitou helmici.
Zvony
Původní velký zvon nechali Jeroným a Lorenz Schlickové přivézt v roce 1542 z Burcksteinu. Spolu s ostatními zvony byl zničen při požáru 31. března 1873. Po obnově kostela byly zavěšeny zvony nové, ale ty byly zrekvírovány za I. sv. války. Tři zvony z dílny Richarda Herolda z Chomutova byly zakoupeny a instalovány v roce 1922. Tyto zvony byly zabaveny v roce 1941 a v roce 1942 převezeny do Königsbergu ve Východním Prusku. Odtud byly odvezeny lodí, která ale byla potopena sovětskou ponorkou v Baltském moři. Ve věži tak zůstal zavěšený pouze umíráček a litinový zvon z počátku 20. století. Ten podle německých předpisů nebyl zrekvírován, protože v každé farnosti musel vždy jeden zvon zůstat.
V roce 1992 arciděkan P. františek Krásenský zakoupil z výtěžku sbírky, kterou uspořádal (přispěli stát, církev, Jáchymov, místní občané i původní obyvatelé), nové zvony z dílny Marie Tomáškové-Dytrchové z Brodku u Přerova za 450 000 korun. Jejich vysvěcení a vyzdvihnutí proběhlo 18. října 1992. Vyzdvižení na věž realizovala karlovarská firma Kama.
Kostel a jeho vybavení před požárem
Původní vnitřní vybavení odráželo bohatství a význam Jáchymova i jeho měšťanů. Koneckonců, v této době se jednalo o celoevropsky významné město a druhé nejlidnatější město celého království.
V roce 1545 věnovali hrabata Jeroným a Lorenz Schlickové kostelu deskový obraz („tabuli na oltář“) od Lucase Cranacha, měšťan a nákladní dolů Ondřej Selttenreich věnoval Boží hrob v roce 1559 a patricij Nickel Militz o rok později zakoupil pro kostel sochu Nanebevstoupení Páně.
V roce 1564 bylo do kostela nainstalováno 10 dřevěných sloupů. Ty neměly žádnou jinou funkci, kromě té dekorativní. Nicméně byly zajímavé svým provedením. Šlo totiž o šestiboké sloupy od podlahy ke stropu, které byly vyřezány z jednoho kusu dřeva. V období baroka byly ozdobeny malbou a zlacením.
V období let 1764 - 1785 byl kostel upravován v pozdně barokním slohu, což se odrazilo i ve vnitřním vybavení. V roce 1764 byly postaveny nové boční oltáře a v roce 1768 bylo zřízeno kněžiště, které bylo od lodi odděleno novým zábradlím. Nové patronátní lavice vyřezal sochař Matyáš Schmiedhuber, stejně jako zpovědnici. Téhož roku byly barokně upraveny i oltáře sv. Trojice a sv. Anny. Křížová cesta byla zakoupena v roce 1773 od Horno-slavkovského malíře Eliáše Dollhopfa.
V roce 1785 byl dohotoven nový mramorový hlavní oltář (celkový náklad byl 1782 zlatých). Jeho výroba trvala několik let a pracovala na něm řada vynikajících mistrů své doby – kameník Matyáš Millauer z Prahy, zednický mistr Christianelli, pozlacovač Tadeáš Beck z Jáchymova a sochař Matyáš Schmiedhuber. Hlavní oltářní obraz vymaloval Josef Kramolín z Prahy, který tehdy pobýval v Karlových Varech. Původní deskový oltář od Lucase Cranacha byl provizorně přemístěn za postranní oltář.
Vnitřní uspořádání kostela (převzato z: Soupis památek, ročník 40. Politický okres jáchymovský (1913) str. 41.)
I. Hlavní oltář, II. Oltář sv. Jana Nepomuckého, III. Růžencový oltář, IV. Oltář Panny Marie Utěšitelky, V. Oltář Bolestné Panny Marie, VI. Oltář 14 svatých pomocníků, VII. Oltář sv. Ignáce, VIII. Oltář svaté Trojice, IX. Oltář svatého Kříže, X. Oltář svaté Anny (též. Hornický), XI. Původní oltář od Lucase Cranacha.
1. Na sloupu: Josef Mächtl z Engelsberka (1709 c. k. horní rada a vrchní správce), 2. Na sloupu: Jindřich z Köneritz (1534 – 1540 šlikovský horní hejtman a spoluzakladatel města), 3. Na sloupu: Wolf Hölzl ze Sternsteinu, pán z Lychanku, c.k. rada a hejtman v Jáchymově, pod ním – Sebald Schwerzer z a na Falkenbergu, c.k rada a třináctý hejtman v Jáchymově (1606 – 1613), 4. Na sloupu: Albrecht z Globen na Pochlovicích, desátý jáchymovský hejtman, 5. Na sloupu: Jan Kristián Meyer – vrchní správce úřadu v Jáchymově (4. leden 1677 – 1714), 6. Na sloupu: Ruprecht Pullacher (epitaf z kostela Všech svatých), pod ním: Jiří Geitzköfler, mincmistr (1563), pod nimi zpovědnice. 7. Na sloupu: Konrád Lauer, vrchní správce úřadu (10. červenec 1670 – 12. červen 1715), 10. Na sloupu: senátor Wolf Wiebel z Höchstettu, 11. Sedadlo vrchního úředníka s hornickým znakem, 12. Sedadlo magistrátu s erbem města, 13. Školní lavice, 14. Hornické lavice, 15.-18. Ženské lavice, 19. Věž.
20. Na stropě: Císařský rakouský orel s nápisem – Maximilian der Anderte, Röm. Kaiser, zu Hungarn und Böhmen, König an. 1566. Regnante Maria Theresia aC Conregante in Victo Caesare Josepho Interna renoVatio eCCLesIae faCta est (= 1763), 21. Na zadní straně oltáře (Lucas Cranach) – ve zdi vytesána truchlící postava. 22. Křtitelnice z roku 1575, Stará sakristie, 23. + 24. Šlikovské erby v oknech jižní zdi, 25. Obraz sv. Kryštofa (dnes v muzeu, původně v kostele Všech svatých) od Lucase Cranacha, pod ním obraz od žáka Lucase Cranacha, 26. Sochy na empoře (tečkovaná čára) – a) Salvator, b) svatý Marek a dvanáct apoštolů, 27. + 28. Chór starších, 29. + 30. Empora, 31. Hudební chór, 32. Na stropě kostela erby (středová čára) – a) císařský, b) český, c) městský, d) hornický, e) šlikovský, 33. Tři odrazy od Albrechta Dürera, 34. Boží hrob, 35. Obraz Karla Škréty.
Mnohdy šlo o umělecká díla nedozírné hodnoty. Například na oltáři Božího hrobu byla postava Krista v životní velikosti ze stříbra s hrobem sestavených z valounů stříbrné rudy. Rovněž kazatelna, kterou nesl horník v životní velikosti, byla vytepaná z ryzího stříbra.
Kostel po požáru
Při obnově byla zcela změněna vnitřní dispozice a částečně i vnější podoba. Zvnějšku byl největší změnou instalace nových oken. Původně měl kostel dvě řady oken, vrchní byla dvojitá okna zakončená obloukem a pod každým z nich bylo ještě menší trojité okno osvětlující prostor pod emporou. Tato menší okna byla jako zbytečná zazděna, protože empora nebyla obnovena a spodní okna tak ztratila své opodstatnění. Vnitřní prostor byl z původní jednolodní dispozice změněn sloupovím na trojlodí a do rohů stavby byly vestavěny obezděné empory. Ty dnes slouží jako sakristie, Zimní kaple, Křestní kaple a symbolický Boží hrob. Nové sloupy jsou spojené oblouky, které nesou deskový strop.
Další výraznou změnu znamenala výstavba uzavírací zdi mezi věží a kněžištěm. Do té doby bylo totiž těleso věže z kostela viditelné (do výstavby „nové sakristie“ v období baroka) a byl z něho přístup na emporu.
Při požáru v roce 1873 bylo zničeno veškeré vnitřní vybavení. Jen zázrakem byla zachráněna cínová miska s věncem křtitelnice, deska Lucase Cranacha se sv. Kryštofem a dvě pole zábradlí.
Zábradlí
Původně stálo kolem křtitelnice v jihovýchodním rohu vedle staré sakristie. Dnes zachovaná dvě pole uzavírají vstup do Křestní kaple pod severovýchodní emporou. Zábradlí je vytvořeno z provlékaných prutů a širokého rámce z plochého železa. Jednorožec a listy, které ho zdobí, jsou vysekané z plechu. Zábradlí pochází z první poloviny 17. století. Výmalby byly provedeny po poslední rekonstrukci (1981 – 1992) v letech 1992 – 1994.
Křtitelnice
Dochovaná část je tvořena hladkou mísou o průměru 51 cm a cínovým litým věncem o šířce 22 cm. Toto je uloženo na nové křtitelnici. Jde o vynikající dílo jáchymovského zvonaře a cínaře Hanse Wildta z roku 1575. Dokládají to iniciály HW doprovozené zvonečkem a jáchymovskou i mistrovskou značkou. Objednavatelem a donátorem díla byl jáchymovský patricij Hans Roth.
Vnější i vnitřní pás je tvořen geometrickým ornamentem. Následuje kruh s raženými palmetami a pás akantových rozvilin. Střední pás je tvořen z 35 polí se sedmi pašijovými výjevy (Kristus na hoře Olivetské, zatčení Krista, Ježíš před Kaifášem, Kristus korunován trnovou korunou, Pilát myjící si ruce, Kristus nesoucí Kříž, Kalvárie). Série sedmi výjevů je pětkrát opakována. Mezi poli jsou arkády s balustrovými sloupky. Ve třicátém šestém poli je ve štítu mužský trup donátora s iniciálou HR a letopočtem 1575.
Náhrobníky
1. V dlažbě pod hudební kruchtou značně poškozený pískovcový kámen o rozměrech 1,8 x 0,75 m. Levý horní roh je uražen, znak a nápis je ošlapán tak, že jsou prakticky nerozpoznatelné. Je věnován paměti prvního císařského sekretáře dvorské komory Kašpara Geitzoflera z Greifeneggru. Ten zemřel 15. října 1575 v Karlových Varech ve věku 44 let a do Jáchymova byl převezen k pohřbení.
2. Náhrobník z roku 1613 z červeného mramoru o rozměrech 1,95 x 1,05 m zasazený mezi západním portálem a oltářem sv. Josefa. Dochován nápis a bohatě provedený erb.
Vybavení kostela
Gotizující inventář kostela byl pořízen v letech 1876 -1884. Bohatě zdobené, částečně malované a zlacené dřevěné oltáře a kazatelnu vytvořila dílna sochaře Lehnera z Vídně a zaplatili je jáchymovští měšťané.
Varhany
V době barokních úprav kostela požádala městská rada v roce 1799 o povolení stavby nových varhan za 456 zlatých. Tyto varhany byly s mechanickou trakturou a zásuvkovou vzdušnicí. Nicméně už v roce 1842 vypracoval návrh na jejich opravu varhanář Josef Gartner z Prahy. Návrh byl přijat, ale samotná realizace byla zadána Josefu Müllerovi z Chebu, který za stejné práce nabídl nižší cenu. Tyto varhany byly zničeny při požáru, takže v rámci obnovy byly zakoupeny varhany nové.
Varhany v roce 1875 vyrobila firma Steinmayer z Oettingenu za 7.646 zlatých. Následně jej zkolaudoval profesor pražské konservatoře Josef Förster. Původně šlo o mechanický stroj se dvěma manuály, 26 rejstříky a kuželovitými vzdušnicemi. V roce 1908 je varhanář Christoph Müller z Pomezí přestavěl na pneumatické, přičemž byl počet rejstříků snížen na 25.
Milostná socha Panny Marie
Soška Milostného zobrazení Panny Marie v kostele sv. Jáchyma byla původně umístěna v kapucínském hospici na Mariánské. Podle pověsti byla nalezena v kurníku u Červeného domu (do požáru města v roce 1873 č. p. 119, dnes č. p. 273 na Náměstí Republiky). Soška samotná představuje barokní dílo tzv. Španělského stylu, je polychromovaná, s korunkami vytepanými z pozlaceného plechu.
Bližší informace k sošce uvádím zde: https://www.palfi.cz/clanky/pamatky-a-zajimavosti-jachymova/movite-pamatky/milostna-soska-panny-marie.html
Krypta
Krypta je dnes dvoukomorová v jednom podlaží. Původně však byla pravděpodobně dvoupodlažní, o čemž svědčí i spojení krypty se sklepením farního úřadu podzemní chodbou, která je vedena pod úrovní Jáchymovského potoka. Dnes je ale chodba neprostupná, protože v roce 1992 do ní došlo k propadnutí jeřábu zvedajícího na věž kostela nové zvony. Vzhledem k tomu, že se jednalo o kryptu místní větve rodu Schlicků a byli zde pohřbíváni i horní hejtmani, byla by současná velikost krypty značně nedostatečná.
Původně byl vstup do krypty překryt deskou z bílého mramoru. Na desce byla vyobrazena manželka Lorenze Schlicka, hraběnka Kateřina z Vartenberka, pohřbená v roce 1541 a okolo ní bylo v kruhových medailóncích (Kopfstücke) vyobrazeno jejích osm dětí (Joannes, Veronica, Catharina, Adam, Christoph, Susanna, Stephan a Eleonora). Opis na desce zněl „Dum gravido dubium | tentaret corpore partum, | Inclyta cum foetu proh. Catharina perit. Obiit VII. Kalendas | May Anno Domini M. D. XLI.“. Tato deska byla při požáru roztříštěna padající konstrukcí střechy a podařilo se zachránit pouze medailón s vyobrazením Štěpána Šlika. Tento medailón o průměru 33 cm je dnes zazděn v tzv. Zimní kapli.
Krypta byla vykradena při požáru kostela a podařilo se dohledat pouze jeden stříbrný štítek, původně se jménem zemřelého, označující rakev.
Později byla krypta používána k pohřbívání ostatků opatů kláštera na Mariánské, který pod jáchymovský kostel náležel.
Dnes jsou zde tři prázdné dětské rakve a tři rakve dospělé, přičemž v jedné jsou uloženy nalezené kosterní pozůstatky.
Fotogalerie kostela je zde: https://mipalfi.rajce.idnes.cz/Kostel_sv._Jachyma/