DŮL ANTONÍN
Důl Antonín v Eliášském údolí, původně St. Antoni Eisensteinzeche, je v rámci oblasti Jáchymovska svým zaměřením ojedinělým. Nesloužil totiž k těžbě stříbrných rud, ale železné rudy. Bylo to umožněno výskytem skarnů v jinak svorovém souvrství. Na skarny jsou vázány magnetitové rudy, kdy hematitové čočky dosahují velikosti od 7 do 30 centimetrů. Mocnost skarnové vrstvy byla u dolu Antonín 6 až 20 metrů.
Kdy došlo k založení dolu, není známo. V polovině 19. století byl provozován soukromým těžařstvem, které zaměstnávalo pět horníků. Důl byl tvořen dvěma šachtami o hloubce 20 a 28 metrů. Ročně se zde vytěžilo 1200 – 1500 tun magnetitové a hematitové rudy. Podle mapy z roku 1842 zde stála cáchovna a dvě menší stavby.
Dnes na místě najdeme zbytek jedné šachty a odval. Jižně od dolu byla na místě východu skarnu na povrch ruda těžena povrchově.