SCHODY HRŮZY - MAUTHAUSENSKÉ SCHODIŠTĚ
Mezi (Bohu žel) nepříliš známé, ale rozhodně ne nevýznamné památky na minulost města patří i Schody hrůzy, také zvané Mauthausenské schodiště. Nachází se nad dolem Svornost, který schodiště spojovalo se stejnojmenným nápravně pracovním táborem.
Tábor Svornost nad stejnojmenným dolem vznikl již v období nacistické okupace Čech. Po skončení války a návratu pohraničí pod Československou správu tento tábor plnil retribuční a zajatecký úkol. Poté, co se svět dozvěděl o nuceném nasazení válečných zajatců, kteří se měli nacházet na území SSSR, došlo k urychlenému propouštění těchto osob. Nicméně tuto pracovní sílu bylo nutné nahradit, a proto byl zajatecký tábor změněn na nápravně pracovní tábor. Od roku 1949 sem byli posíláni převážně političtí vězni, kteří zde otročili až do roku 1954, kdy byl tábor zrušen. V tomto období také vznikly Schody hrůzy vedoucí k dolu Svornost. Do této doby vězni chodili do dolu po ulicích (dnes zaniklých – Auf der Tanne a Untere Tanne), kde v této době stály obytné domy.
Nově vzniklý koridor sloužil nejen k pohybu a kontrole vězňů, ale například i pro dopravu pitné vody, protože tábor nebyl napojený na vodovod. Toto tři metry široké schodiště překonávalo výškový rozdíl sedmdesáti metrů a bylo tvořeno 230 – 260 stupni z kulatiny se zásypem. Nejen, že samotné schody byly prakticky po celý rok kluzké, ale vězni po nich museli vystoupat po náročné práci v podzemí.
Schodiště bylo samozřejmě silně střeženo a vězni na něm byli znovu počítáni a kontrolováni. Nejprve vězni prošli v pěti řadách bránou z ostnatého drátu, sdělili své číslo a museli počkat na registraci. Poté pokračovali dolů nebo nahoru k další bráně. Samotné schodiště mělo po obou stranách plot z ostnatého drátu, který byl silně nasvícen. Zhruba uprostřed (dnes zde schodiště začíná) stála strážní budova, kde se strážní v zimě mohli ohřát nebo se zde zdržovali v době, kdy neprocházeli vězni. Brány na obou koncích schodiště střežily strážní věže, tzv. špačkárny.
Po zrušení tábora schodiště ztratilo smysl své existence a přestalo tak být využíváno. Při rušení Tajného prostoru Jáchymov po ukončení těžby uranu Státní bezpečnost rozhodla v rámci zakrývání činnosti o likvidaci tohoto koridoru. Schody tak byly odstraněny a území bylo ponecháno přírodě. Až v roce 1993 schodiště lokalizovali a rekonstruovali členové hornického spolku Barbora v rámci vytyčení Naučné stezky Jáchymovské peklo. Nicméně se během času nad místem opět začala stahovat opona zapomnění, informační cedule zašly věkem a NS si vzala příroda zpět. Schodiště tak prakticky samovolně zaniklo. Až v roce 2015 provedlo další rekonstrukci Sokolovské muzeum pod vedením p. Runda. Učinilo tak v souvislosti s otevíráním Štoly č. 1 veřejnosti a budováním Hornického skanzenu. Tím Sokolovské muzeum navázalo na snahu a práci spolku Barbora. Při příležitosti obnovy schodiště bylo vybudováno i částečné oplocení tábora a odkrytí táborové korekce. Toto oplocení je dnes na jiném místě a nedosahuje původní velikosti. Důvod je prozaický, na původním místě dnes stojí vodárna a nad ním je vedeno vysoké napětí. Oplocení by tak bylo přímo v ochranném pásmu VVN, což není možné.
Na činnost Sokolovského muzea navázal dobrovolnický spolek Političtí vězni.cz, který provedl znovu vytyčení zanikající naučné stezky, informační tabule a o stezku se stará i nadále.
Ještě Vám čtenáři dlužím informaci, jak schodiště přišlo ke svým názvům. Schody hrůzy vězni tento koridor nazvali po 28. září 1950. V tento den se při počítání pokusili o útěk dva vězni. Oba byli zastřeleni a ponecháni u paty schodiště do druhého dne jako varování pro ostatní vězně. Rudolf Kindl byl zastřelen ve věku 21 let (nar. 21. 12. 1929) a Ilja Stalev Chubenov ve věku 28 let (nar. 11. 9. 1922).
Mauthausenským schodištěm pak koridor nazval jeden z vězňů, který si všiml stejného počtu stupňů schodiště jako v lomu nacistického tábora Mauthausen. Tento vězeň tedy měl zkušenost z nacistického i komunistického koncentračního tábora.