TÁBOR ELIÁŠ
Pokud mluvíme o táboru Eliáš, musíme rozlišovat mezi dvěma tábory – Eliáš I. a Eliáš II. Jsou také označovány jako Starý nebo Horní a Nový nebo Dolní. Nicméně v rámci krytí byly oba označeny jako N. V Křížové cestě u kostela sv. Jáchyma v Jáchymově je označen symbolem mříže.
Rozmach těžby uranu v Eliášském údolí byl odstartován nálezem 200 kg uranové rudy na haldě bývalého stříbrného dolu Eliáš. Proto byl na tomto místě v nadmořské výšce 900 m. n. mořem založen zajatecký tábor. Němečtí zajatci zde byli internováni v letech 1946 – 1949.
Tábor Eliáš I. byl na místě původního zajateckého zřízen ke dni 29. července 1949 jako čtvrtý tábor na Jáchymovsku. Kapacita tábora byla stanovena na 647 vězňů, z čehož 588 bylo určeno na práci v dole a zbytek pro práci na povrchu. Ti potom pracovali v různých dílnách potřebných pro chod tábora. Ubytováni byli ve čtyřech barácích. V dalším baráku potom byla ošetřovna, marodka a dílny. Velitelem tábora byl jmenován štábní strážmistr SVS (Sbor vězeňské stráže) Candra. Ve funkci velitele se následně vystřídali příslušníci SVS F. Levinský, J. Žemlička, M. Nekovář a dále příslušníci SNB S. Novotný, F. Malina a Kadlčík. Protože tábor stál přímo na haldě stříbrného dolu, ve které bylo nalezeno značné množství smolky, byl ke konci roku 1951 po přemístění na tomto místě zrušen. Halda byla následně odbagrována a zpracována.
Tábor Eliáš II. byl postaven jako náhrada Eliáše I. a jeho stavba probíhala narychlo a bez předchozích terénních úprav. Prostor tábora byl proto velice hrbolatý a například jeden z baráků měl roh postavený přímo nad korytem Eliášského potoka. Koryto proto bylo částečně zastavěno betonovými rourami, kterými byl roh budovy podložen. Rovněž vzdálenost zhruba šesti metrů mezi kuchyní a latrínami nebyla zrovna vhodná. Vězni z tábora pracovali hlavně na jámě Jiřina, která nahradila úklonnou jámu Eliáš a byla od tábora vzdálená cca. 400 metrů.
Kromě jam Jiřina a Eliáš byla součástí tábora i gravitační úpravna rudy, centrální kompresorovna a oddělení Státní bezpečnosti, kde podle vězňů často docházelo k hrubému násilí na odsouzených. Ačkoliv tábor samotný patřil k menším, společně s provozy zabíral 4 hektary.
Tábor Eliáš byl určen pro vězně s kratší délkou trestu a po zákazu hnutí Junák a Skaut zde byli internováni jejich představitelé. Na jejich památku byl na místě bývalého tábora 30. května 1992 vztyčen sedm metrů vysoký kříž se Skautskou mohylou. Ke zrušení tábora došlo 1. dubna 1959.