Číslo popisné 133
Při psaní tohoto článku jsem vycházel z informací od majitele domu Martina Hrušky, který jej zakoupil s cílem dům zachránit a ukázat tak, že to jde. Navíc rekonstrukci provádí v původním duchu např. včetně instalace replik původních renesančních záklopkových stropů.
Dům pochází z počátku města a o významu jeho stavebníka svědčí už umístění domu přímo naproti měšťanskému domu Šliků s mincovnou (později radnice a samostatná budova mincovny) a v blízkosti děkanského kostela sv. Jáchyma, tedy v dnes stavebně a historicky nejcennější části města.
Budova je podsklepena gotickým sklepením sklenutým na centrální nosný sloup, tzv. mnicha. Hodnotné je hlavně dochované hmotové uspořádání s řadou starších gotických prvků. Gotický je rovněž sedátkový prutový portál z dílny Jörga z Bamberka, který byl bohužel poškozen a je amatérsky zaklenut. Dům je orientován do ulice okapovou stranou sedlové střechy s osmi vikýři. Majitel obnovil i sekundárně zazděná větrací okénka. Hlavní průčelí je členěno osmi okenními otvory v patře.
Majitelé
Prvním zjištěným majitelem domu je Jacob Geusen, který dům zakoupil 13. června 1551. Od roku 1545 vlastnil i sousední dům (číslo popisné 134). Geusen byl matematik, člen rady města a zmocněnec městské rady pro manželské záležitosti, který v Jáchymově v roce 1552 zavedl používání pily na vodní pohon. Nicméně zcela jistě není stavebníkem, protože v lenní knize je uveden jako kupec. Po něm oba domy dědí Jacob Geusen mladší, ale ten domy prodává 10. února 1575 Hermannu Schmidtovi za 300 zlatých.
Další majitelé domu jsou známi až od data 6. ledna 1696. Tehdy je jako majitel uváděn Petr Möhling. Podle fase tereziánského katastru z roku 1713 je majitelkou domu vdova Franziska Möhlingová, uváděná jako nákladnice (majitelka důlního podílu). Stav domu je hodnocen jako dobrý a je oceněn na 100 zlatých. V této době už má číslo popisné 134 jiného majitele – špendlíkáře Christiana Grimma.
V letech 1770 až 1810 vznikl v Jáchymově soupis domů podle čísel popisných. V tomto seznamu je jako majitelka původně uvedená Franziska Möhlingová, ale její jméno je škrtnuto a jako majitel je dopsán řezník Florián Scharf. Následují jeho syn Florian Scharf, Ignaz Tippmann a Anton Goller se synem Johannem. Na zobrazení z této doby je dům zděný v celé hmotě, jednopatrový se sedlovou střechou a orientovaný okapovou stranou do ulice. Tedy tak, jako dnes.
V Josefském katastru z roku 1785 je dům zanesen s nejstarším popisným číslem – 19 a je k němu připojena zahrada o výměře 6 sáhů délky a 4 sáhů šířky.
V roce 1801 (20. července) došlo k další majetkové změně. Jako dědictví po Josefu Hönigovi, Ignazi Hofmannovi a Katarině Lezzchen jej získala Barbara Beck rozená Hofmann a její manžel Johann Beck. Dům se s tímto majitelem stal pivovárečným, protože Johann Beck na dům převedl právo vařit pivo. Toto právo zakoupil za 118 zlatých Johann Beck od Floriana Kuhe 21. května 1817. Šlo o převod významného práva, protože v právních předpisech bylo stanoveno, že právo vařit pivo se váže na budovu a ne její majitele. Barbara Becková s manželem Johannem převedli 9. ledna 1836 vlastnictví domu na svého plnoletého syna Ludwiga Becka. V převodní smlouvě je stanoveno, že předávající až do smrti mohou užívat první patro a jeden pokoj v přízemí, celkem čtyři pokoje a jednu kuchyň. Díky této smlouvě víme, že Johann Beck byl měšťanem a městským polesným a zároveň zámožnou osobou. Mimo domu totiž smlouva uvádí, že se zároveň převádí zahrada o velikosti 24 sáhů, důlní podíl, stodola postavená na staré haldě, pole a louky. Celková hodnota převáděného majetku byla vyčíslena na 3100 zlatých, důl samotný (včetně vybavení a stodoly) na 1600 zlatých. Dům zároveň dostal své dnešní popisné číslo 133. Jako majitelé sousedních domů jsou uvedeni Bernard Schmidt (dnes zbořené č. p. 132) a Vincenz Flieger (č. p. 134).
Dne 23. prosince 1846 Ludwig Beck uzavřel s Johannem Tauscherem kupní smlouvu na polovinu pivovárečného práva. Tím se stal Tauscher majitelem poloviny domu, protože víme, že toto právo bylo vázáno na budovu a ne na osobu.
Na jaře 1873 (31. března) město zasáhl ničivý požár, kdy vyhořel i tento dům. Protokol o stavu domu ze dne 23. července 1873 jako majitele uvádí Ludwiga Becka, ale protokol městské rady o stavbě domu uvádí ke dni 24. Září 1874 jako majitele Josepha Behena. Protokol uvádí, že k obnově domu došlo hned po požáru a ke stavbě byly použity dochované části zdí. Dále stanoví, že stavba byla provedena podle schváleného plánu s jedinou výjimkou – schodiště do patra a na půdu není zděné, ale dřevěné. V protokolu je zaznamenáno i vnitřní členění budovy – v přízemí je kvelb (klenutý krám), výčep (Schenkzimmer), obytný pokoj a kuchyň. V patře potom dva obytné pokoje a taneční sál (Tanzsaal). K jeho vybudování byla použita plocha horní kuchyně a tří pokojů.
Vlastnictví domu nebylo zřejmě právně jasné, protože rozsudek okresního soudu v Jáchymově ze dne 8. června 1875 jako jediného majitele uvádí opět Ludwiga Becka a dům samotný jako pivovárečný. Beck dům 27. listopadu 1888 prodává Franzisce Steinerové. Na katastru byla tato změna zanesena 29. prosince 1888.
Dalším zmiňovaným majitelem byl Anton Steiner, který jej zdědil 2. listopadu 1911. Další dědické řízení ze dne 2. května 1939 označuje jako novou majitelku Amálii Steinerovou.
Výraznou změnu v užívání domu přinesl rok 1941. Okresní rada Jáchymovského kraje dne 23. července vydala souhlas s komerčním využitím přízemí domu. O tuto změnu žádal nový majitel Hugo Friedrich, který vlastnil i sousední č. popisné 132. Jeho plánem bylo využít nově získaný dům jako tiskárnu knih a knihvazačskou dílnu.
Po II. světové válce a odsunu obyvatel byla na dům s tiskárnou uvalena dne 25. října 1946 národní správa podle §2 Dekretů presidenta Republiky ze dne 19. května 1945. Stát, potažmo Jáchymov se majitelem domu stal 17. června 1953.
V lednu 1967 vypracoval J. Čumpera stavební plán pro přízemní část domu, kde tímto došlo ke zřízení terénní laboratoře pro plavení geologických vzorků. Majitelem domu je v této době Ústřední ústav geologický, Malostranské náměstí 19, Praha 1. V rámci těchto úprav byly například postaveny toalety (vestavbou pod gotickou klenbu nebo zazděn původní vstup do sklepů). Rozvody ústředního topení byly vedeny přímo skrz oblouky kleneb – gotických i renesančních).
Po roce 1989 fungovala v přízemí restaurace, pročež došlo ke stavebním úpravám a opravám. V této době byl např. neodborně upraven vstupní portál, kdy byl prutový oblouk nahrazen pseudogotickým hrotitým obloukem (značně nepovedeně).
Na podzim roku 2014 dům zakoupili Martin Hruška se svou partnerkou Gabrielou Šístkovou. A okamžitě začali s rekonstrukcí. Nejprve začaly vyklízecí práce, kácení náletových dřevin a demolice moderních přístaveb. V létě roku 2017 byla dokončena nová střecha (včetně krovů) a dům byl zapsán na seznam kulturních památek. V současné době probíhá výroba a realizace přesných kopií renesančních trámových záklopkových stropů. Vzhledem k předchozí destrukci dřevěných částí domu, které byly navíc zasažené dřevokaznými houbami, se dá říci, že opravy byly zahájeny za minutu dvanáct. Zároveň se ale chce říci – Více takových lidí pro Jáchymov, jako jsou Martin a Gabriela.
Fotogalerie: https://www.palfi.cz/fotoalbum/ruzni-autori/hruska-martin/