MINCOVNA
V prostoru, kde dnes najdeme mincovnu a radnici oddělené Mincovní ulicí, původně stály domy Kunze Eirolta a Jeronýma Šlika. Šlikové nejprve koupili Eiroltův dům a na jeho místě vystavěli svou mincovnu. Ta byla pravděpodobně spojena se Šlikovským domem. Nasvědčují tomu i zazděné otvory ve sklepeních mincovny, které by dnes vedly částečně pod povrchem právě do sklepů radnice. Rovněž tomu nasvědčuje i požadavek městské rady při výstavbě nové mincovny Ferdinanda I. Habsburského – oddělení obou budov. Královské mincovny a Šlikovského paláce zakoupeného v roce 1531 městem pro potřeby vybudování nové radnice.
Budova mincovny pochází z let 1532–36. Stojí za radnicí a založena byla králem Ferdinandem I. Habsburkem na místě původní šlikovské mincovny. Vzhledem k několika požárům, které vznikly v mincovních provozech, ale poničily i novou radnici, prosazovala městská rada i Nejvyšší horní hejtman Kryštof z Gendorfu oddělení radnice a mincovny právě dnešní Mincovní ulicí. Toto oddělení bylo realizováno v roce 1533.
Mincovna je postavena v renesančním slohu a dochovala se bez výraznějších stavebních úprav. Podle dnešních poznatků pravděpodobně nedošlo k výstavbě nové mincovny, ale pouze k radikální přestavbě a adaptaci původní šlikovské stavby. Na budově se zachoval krásný nárožní portál s letopočtem 1536 a celá stavba prozrazuje vliv saských stavebních hutí a huti Rejtovy. Jde o stavbu s mázhauzem kolem pravoúhlého dvora.
Budova byla několikrát poškozena požárem. Ten první postihl stavbu 15. 6. 1538. Zničil dřevěné konstrukce a osmnáct domů v okolí. Spekulovalo se o přehřáté peci, dětské hře (tajné odlévání cínových kuliček dětmi mincmistra), ale i úmyslnému žhářství. V mincovně stejně jako ve městě panovaly značně napjaté vztahy mezi šlikovskými a královskými úředníky. Další rozsáhlý požár postihl mincovnu 23. 7. 1782. Spolu s ní vyhořela i radnice a čtyřicet domů. Důsledkem tohoto požáru bylo kromě odstranění tavících (horkých) provozů, ale i změna podoby stavby. Nebylo totiž obnoveno shořelé druhé (pravděpodobně dřevěné hrázděné) patro.
V budově byly raženy Tolary a to až do roku 1671. Poté byly Tolary raženy jako pamětní (např. korunovační) mince. Ze španělského označení těchto mincí – dolleros - se vyvinul název jedné z nejrozšířenějších měn dneška - dolaru. Objem zdejší ražby byl poměrně značný. Mezi léty 1520–1528 zde bylo vyraženo 3.250.000 Tolarů a 22.000.000 Pražských grošů. A to je údaj pouze ze šlikovské éry. Z této doby se v mincovně zachoval mohutný dýmník (centrální komín) a dvoukomorová kovářská pec ve sklepeních.
Mincovní prostory opuštěné od roku 1671 ožily dočasně roku 1716 otevřením Hornického učiliště.
Roku 1863 byla namísto zrušeného Vrchního horního úřadu umístěna v bývalé mincovně C. a K. Horní a hutní správa. Byly sem uloženy i archivy písemností zachráněných při předchozích požárech. O deset let později mincovna společně s archivy shořela při velikém požáru, který prakticky zdemoloval celé město. Obnovena byla ale v původní dispozici.
Po vzniku ČSR zde sídlilo ředitelství jáchymovských dolů, v éře těžby uranu potom budovu využívaly Uranové doly Jáchymov. V roce 1960 stavbu převzalo město a adaptovalo ji na nové Muzeum města (založené v roce 1923). Na konci roku 1981 došlo vinou napadení dřevokaznou houbou k destrukci části stropů. Budova tak byla uzavřena a čekala na rekonstrukci. Ta probíhala v letech 1984 – 1997. Provoz byl ale zahájen až 28. 5. 2005 expozicí Jáchymov v zrcadle času.
Fotogalerie mincovny a expozice muzea zde: http://mipalfi.rajce.idnes.cz/Mincovna_a_expozice_muzea/