BRAUTBETT - NEVĚSTINA SKÁLA NAD MARIÁNSKOU
V dávných dobách, kdy se ještě draci skrývali v lesích a kouzla byla součástí každodenního života, stával nad dnešní Mariánskou překrásný zámek. Jeho pán, udatný rytíř, zmizel v mlze času, nechávajíc za sebou pouze vzpomínky a legendy. V tomto osamělém sídle zůstala jen paní zámku se svou krásnou dcerou.
Dcera, jejíž krása byla srovnatelná s růžemi v plném květu a jejíž vlasy zářily jako zlaté paprsky slunce, byla známa široko daleko. Matčino bohatství přitahovalo nápadníky ze všech koutů země. Šlechtici, rytíři i bohatí kupci přicházeli, aby se ucházeli o její ruku. Ale její srdce už bylo zaslíbeno jinému. Tajně milovala mladého rytíře ze sousedního panství, statečného, ale chudého muže.
Matka, pyšná na svůj rod a bohatství, nechtěla o chudém nápadníkovi ani slyšet. „Nemůžeš se provdat za nikoho méně než krále,“ prohlásila pevně. Avšak láska dcery byla silnější než všechny matčiny námitky. Když jednou matka odcestovala na dalekou návštěvu, dcera využila příležitosti a tajně se zasnoubila se svým milovaným rytířem.
Po návratu matka zjistila, co se stalo, a ve vzteku a zoufalství nad dcerou vyslovila strašlivou kletbu: „Ať sám Bůh její svatební lože změní ve skálu, jestliže se provdá proti vůli matky!“
Dcera však matčinu kletbu nevzala vážně a s nadšením se pustila do příprav na svatbu. Byl to velkolepý den, hosté přijížděli v nádherných kočárech, oblékali se do nejkrásnějších rób a slavili do pozdních hodin. Jen matka nevěsty seděla stranou, v jejím srdci hořkost a zloba.
Před půlnocí se novomanželé odebrali do své ložnice, zatímco hosté se pomalu rozcházeli do svých pokojů. Náhle se na obloze objevily černé mraky a strhla se bouře tak mocná, že její hřmění otřásalo zemí. Blesky protínaly nebe, vítr lámal staleté stromy jako třísky a jejich kmeny rozhazoval široko daleko.
Když ráno přišlo, zámek zmizel. Na jeho místě stála pouze skála, podobající se obřímu loži, které se tyčilo vysoko k nebi. Na vrcholu této kamenné věže, přístupné jen ptákům, seděla mladá paní. Její oči byly plné slz a z jejích rtů se ozývaly srdceryvné nářky. Kletba se naplnila.
Mnozí se pokoušeli nešťastnou dívku zachránit, ale každý odvážlivec skončil tragicky. Skála byla hladká jako led a každý, kdo se pokusil vyšplhat, sklouzl dolů a roztříštil se o její patu. Nakonec, v osamění a zoufalství, mladá paní zemřela hladem a její tělo posloužilo jako potrava pro ptáky.