JOHANN A DUCH
V bohatém a slavném městě Jáchymov žil kdysi společně se svou ženou šťastně a spokojeně bohatý kupec Johann. Obchody se mu dařily a zdálo se, že mu nic život zkazit nemůže. Ale protože neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, došlo i na Johanna. Po krátké nemoci mu umřela žena. Johann dlouho chodil jako tělo bez duše, konec konců samotný člověk je pouze poloviční. Dlouho se mu snažila zalíbit jedna žena ze sousedství a Johann se po čase přestal bránit novému citu. Dokonce začal přemýšlet nad svatbou.
Jenže ouha. V ten samý čas se v domě začal zjevovat duch, vždy o polednách a o půlnoci lomozil po celém domě, nábytek přesouval sem a tam a tropil hrůzný hluk. Johann tak o polednách nemohl pracovat a v noci se nevyspal. Postupně od něho uteklo služebnictvo a i zákazníci ubývali. Kdo by také chtěl obchodovat s někým, komu v domě řádí nepokojná duše. Bůh sám ví, co Johann provedl, že je takto trestán. Johann chřadl únavou na těle a myšlenkami na duchu. Neustále se trápil tím, co komu provedl a proč si zjevení vybralo zrovna jeho dům.
Posléze celý utrápený zašel za pastorem a svěřil se mu se svým problémem. Požádal ho o pomoc, ale ten se bránil, že neví jak Johanna zbavit jeho trápení. Nakonec se dal obměkčit vroucími prosbami zoufalého Johanna a přislíbil, že následujícího dne přijde do jeho domu. Před polednem překročil práh, a když zvon začal odbíjet poledne, s úlekem i údivem pozoroval, jak se nábytek sám od sebe dává do pohybu, celým domem se nese pláč a podivné dunění, jako by horním patrem pochodoval regiment vojáků. Přes to všechno ale nic a nikdo nedošlo sebemenší újmy. Když na to pastor poukázal, Johann mu potvrdil, že nikdy nedošlo k žádné škodě.
Kněz si nakonec dodal odvahy a zvolal z plna plic, aby se přízrak upokojil a vyjevil, kdo je a proč tak činí. Sotva dopověděl, před oběma muži se zhmotnila přízračná postava v pohřebním rubáši. Johann v ní brzy s údivem poznal svou milovanou zesnulou ženu. Jen tak před nimi stála v obláčku světla a pozorovala Johanna se smutkem v očích. Kněz se znovu otázal, proč činí Johannovi zle. Proč jej pronásleduje a škodí mu v obchodě i na zdraví. Přízrak bolestným hlasem vysvětlil, že to láska k Johannovi jej drží na tomto světě a strach o jeho budoucnost mu brání v klidu spočinout. Že její láska je řetězem, který její duši pevně poutá k domu, kde Johann žije. Pastor začal rozmlouvat s duchem a poukazoval i na ďábelské mámení a Božím slovem se snažil ducha zapudit. Přízrak ale jen opakoval, že to láska a starostlivost ji drží na místě. Kněz poukazoval i na to, že láska a starostlivost se dá projevit i jiným způsobem a nakonec vzpomenul i chystaný sňatek Johanna s novou ženou.
Na to se přízrak rozplakal slzami, které se proměnily v obláček páry dříve, než dopadly na podlahu. Duch prozradil Johannovi, že jeho budoucí choť je osobou zlou a zkaženou. Jde jí jen o Johannovo bohatství a už má smluveno s lapkou žijícím nedaleko města, že po svatbě Johanna zamordují a o bohatství se podělí. Poté se přízrak s láskyplným pohledem upřeným na Johanna pomalu rozplynul.
Johann ihned utíkal za velitelem městské stráže. Ten mu sice nevěřil, ale když mu totéž pověděl i pastor a oba vše odpřisáhli na Písmo, svolal své muže a vyslal je na místo, kde se měl skrývat lapka. Ten nečekal, že by jeho úkryt mohl někdo vypátrat, a proto jej vojáci snadno překvapili a zajmuli. Ve městě byl vydán katu a brzy doznal i plánovanou vraždu Johanna. Dokonce již dostal i zálohu. Zatčena byla i ona žena a rovněž doznala, co chystala.
Johann zatím doma čekal s napětím na půlnoc. Přesně o půlnoci pokoj zalilo jasné světlo a uprostřed něj stála postava. To Johannova manželka došla klidu a pokoje a přišla se rozloučit se svým milovaným. Když se ve světle rozplynula a to samotné pohaslo, spatřil Johann na zemi maličkou hromádku popela. Ten pečlivě sesbíral a druhý den ráno jej nechal vložit do hrobu své ženy. Od té doby se duch nezjevil a i Johann tak došel klidu. I lidé se do obchodu vrátili poté, co se rozneslo, co bylo příčinnou všech nadpozemských událostí.