RYTÍŘ HRAJÍCÍ KUŽELKY
Na vrchu Schottenberg, který se vypíná nad malebným městem Jáchymov, se pyšně tyčí věže hradu Freudenstein. Tento hrad, kdysi mocné opevnění, byl postaven, aby chránil město a jeho obyvatelstvo. V chladných a temných sklepeních hradu se razily slavné Tolary, které přinášely bohatství a prestiž široko daleko. Hrad byl svědkem mnoha historických událostí, ale během Třicetileté války byl pobořen, a z jeho zašlé slávy zůstaly jen trosky. Jednou z mála zachovaných částí hradu byla věž, ve které město nakonec ubytovalo horního hlásného, aby dohlížel na město a varoval obyvatele před nebezpečím. Přesto, že se věž stala útočištěm pro hlásného, zůstala obklopena tajemstvím a pověstmi. O Svatojánské noci, kdy se kouzla a záhady světa probouzejí, se hrad Freudenstein zjevuje v celé své bývalé mohutnosti. Jeho zdi se rozzáří nespočtem světel, z oken se line hudba a hlasy, a nádvoří ožije tancem a smíchem. Obyvatelé Jáchymova dobře vědí, že se v tuto noc k hradu nesmí přiblížit, neboť se věří, že se v něm odehrávají tajuplné a nebezpečné rituály. Jednou však, za obzvláště temné noci, procházel kolem hradu pocestný, který neměl o těchto pověrách ani tušení. Cestoval dlouho a byl unavený, když obloha náhle potemněla, protrhla se dlouhým bleskem a spustil se prudký liják. Hledal úkryt a v zoufalství narazil na schody vedoucí do podzemí hradu. Pospíchal dolů, kde našel útočiště před bouří, a unavený z cesty se rozhodl zde přenocovat. Noc plynula a pocestný spal spánkem spravedlivých, ale o půlnoci se náhle probudil. S hrůzou zjistil, že slyší hudbu, lidské hlasy a štěkot psů. Zmatený a vyděšený vystoupal po schodech a s úžasem zjistil, že stojí na nádvoří pevného hradu, který vypadal jako v době své největší slávy. Všude kolem se procházelo panstvo v nádherných šatech, pobíhalo služebnictvo, ale nikdo si ho nevšímal. Jen u vstupu do paláce stál muž v přepychovém rouchu, který ho upřeně pozoroval. Pocestný byl vyděšený, ale zároveň fascinován. Muž mlčky pokynul, aby jej následoval. Pocestný, svázaný strachem, ale přemožen zvědavostí, vstoupil za ním do paláce. Procházeli dlouhými chodbami, ozdobenými tapiseriemi a zlatými svícny, až dorazili do komnaty, kde stály kuželky. Muž beze slova pokynul ke hře a pocestný pochopil, že je vyzýván ke kuželkářskému klání. Hráli tiše, soustředěně, jednou vyhrál jeden, podruhé druhý. Co však bylo nejpodivnější, pokácené kuželky se samy zvedaly a koule se vracely k hráčům. Čas plynul v podivné, skoro snové atmosféře, až nakonec muž ukončil hru a pokynul pocestnému, že je čas odejít. Pocestný poděkoval za ochranu před bouří a za zajímavou hru. Když se otočil k odchodu, muž zvedl kouli, kterou hráli, a podal ji pocestnému. V ten okamžik se s hlasitým hromem zablesklo a pocestný se překvapeně ocitl na trávě před hradní věží. Kouli strčil do torny, a když na obzoru začalo svítat, vyrazil k městu. V hostinci, kam dorazil, vyprávěl svůj neuvěřitelný zážitek. Aby mu lidé věřili, vytáhl darovanou kouli z torny. K jeho údivu zjistil, že koule je z čistého stříbra, lesknoucí se ve světle ranního slunce. Tak byl odměněn za svou odvahu i hru a příběh o jeho podivném setkání se stal legendou, kterou si lidé v Jáchymově vyprávěli po mnoho generací.