SCHRACKAGERL
Svět našich předků byl nejen světem lidí, ale i bytostí nadpřirozených. Někdy dobrých a pomocných, někdy zlých a škodících. Ale většina z nich se chovala k lidem přesně tak, jak si zasloužili. Jednou z těchto bytostí byl i domácí skřítek – Schrackagerl. Psal o něm např. ještě v roce 1902 Alois Schmiedl.
Schrackagerl se nejčastěji zjevoval v podobě malého dítěte, oblečeného pouze do košilky. Občas si nesl velikou knihu a hřeben. Zvláštní na něm bylo, že se zjevoval pouze v domech lidí laskavých a zbožných. Pokud se v domě objevily rozmíšky, zmizel. Někdy navždy, někdy dočasně.
Nejraději měl malé děti. S těmi si hrál, bavil je a ochraňoval. Pokud se mu však někdo začal posmívat, se zlou se potázal. Dům posměváčka dokázal postavit na hlavu. V noci rozbil všechno nádobí, odvázal a poplašil dobytek, rozházel krmení i osivo a všem zacuchal vlasy, že nešly rozčesat. Nakonec všechny silně praštil knihou do hlavy a z domu navždy zmizel.
Na jednom krušnohorském statku nastoupila nová děvečka, která Schrackagerla neznala. Jednou při práci ve stáji spatřila malé dítě, které upíjelo ze džberu čerstvě nadojeného mléka. Zle se na něj obořila a chtěla ho chytit. Dítě se jen zle podívalo a s hlasitou ranou zmizelo. Děvečka běžela za hospodářem a ten samozřejmě hned věděl, o koho šlo. Bál se pomsty a opravdu – v noci se ve stáji strhl lomoz, a když tam hospodář dorazil, bylo vše rozházené a rozbité, krávy odvázané a poplašené. To se opakovalo každou noc, dokud děvečka ze statku neodešla. Od té doby tam sice byl klid, ale Schrackagerla už tam nikdy nespatřili.
V Jáchymově se dlouho tradovala historka o ztraceném dítěti, které bylo staré pouze několik měsíců. Celé město chlapečka hledalo, ale nalezli ho až po několika dnech. Chlapeček byl na seníku ve společnosti Schrackagerla. Ten se o něho celou dobu pečlivě staral, bavil ho a krmil. Schrackagerl ho chránil před nepohodou a dítě tak bylo zdravé, spokojené a veselé. Když se objevili dospělí, Schrackagerl zmizel.
Napsáno dle Jiřího Wolfa - Skřítci a démoni Krušných hor