ZAMYŠLENÍ O (NA) HŘBITOVĚ
Před několika dny jsem opět po čase navštívil Jáchymov. Nejprve jsem jen tak brouzdal po lesích v okolí, kde je mimochodem skryta spousta důkazu umu předků a velikosti města. No řekněte sami, kde jinde mají v lese schodiště nebo opěrné zdi vedoucí odnikud nikam. Kromě toho ale spoustu štol, stružek nebo náhonů. Nicméně, nakonec jsem se dostal do města a jen tak vychutnával atmosféru. Povšiml jsem si několika poupravených domů, několika skoro opravených domů a tak mi srdce zaplesalo, že se Jáchymov probouzí. Ne všechno bylo skvělé, nejvzácnější domy dál chátrají, ale to už mě tak nějak nepřekvapilo.
Potom jsem zabloudil na hřbitov a tam mě napadla strašlivá myšlenka. Jáchymov je město na prahu konce - protože si neváží svých „velkých“. Neváží si velkých rodáků, ale i těch, co zde jen působili. Byli jste někdy na hřbitově a rozhlédli jste se? Ano? Tak jste si jistě všimli jeho jakž takž udržované přední části se spoustou rozvalených hrobů. Netvrdím, že je to chyba někoho konkrétního. Peněz je málo a prvotní snaha by měla vycházet od samotných příbuzných. Ale co když už nikdo příbuzný není? A co když jde o hrob někoho významného? Nemohlo by město alespoň ty nejvýznačnější hroby prohlásit za čestné? Opravit je a udržovat? Opravdu by to stálo tolik peněz? Namátkou mě napadá hrobka Famillie Rehn. Tedy rodiny stavitele a podnikatele, který postavil vily na Panoramě, hotel na Klínovci, dnešní Astorii popřípadě vypracovával plány obnovy spousty historických domů. Nebo hrob Dr. Langhanse, po kterém se původně jmenovala dnešní Lidická ulice. Ten byl městským a horním lékařem, starostou města a druhým předsedou Krušnohorského spolku, který nechal postavit rozhlednu a hotel na Klínovci. Jeho náhrobek je ale až za vrátky do druhé části hřbitova. Té polorozpadlé, s přerostlou trávou, kde vám na rozvalených hrobech hrozí fraktura kotníku, protože jejich torza nevidíte. Mimochodem, je zde i symbolický hrob obětí těžby uranu. Ale jestli si myslíte, že alespoň jeho okolí je upravené, jste na omylu. A pokud se zde budete chtít rozhlédnout, nepřibližujte se k obvodové zdi. Mohli byste sjet i s ní do Lidické ulice.
Ale i kdyby nebylo možné převzít jednotlivé hroby, bylo by možná záhodno opravit alespoň výklenkovou kapli Kalvárie. Kaple uváděná mezi pamětihodnostmi města se totiž pomalu, ale jistě rozpadá.
Bylo mi z toho nějak smutno. Jasně, hřbitov není zrovna veselé místo. Ale vždycky jsem ho vnímal tak nějak jako klidné místo trošičku mimo prostor i čas. Tentokrát ne. Vnímal jsem pouze smutek. Smutek nad osudem města i jeho obyvatel. Smutek nad nezájmem, rezignací a nevědomostí.