KLÁŠTEREC NAD OHŘÍ
Kolem roku 1150 zde postoloprtští Benediktýni založili dvorec (dnes je zde sídlo Městské policie) sloužící jako proboštství (malý klášter). To bylo zrušeno v roce 1277 králem Přemyslem Otakarem II. Majetek proboštství (dvorec, farní kostel s hřbitovem, škola a pozemky) byl přičleněn k majetku královské komory. Na počátku čtrnáctého století majetek jako léno získává rod Šumburků, který má v držení blízký hrad Perštejn. Ten slouží jako hlavní sídlo tohoto rodu. Po celé 14. století byl Klášterec stále ještě bezvýznamnou a anonymní obcí. Německý název Klosterlin byl poprvé použit v roce 1356. Vilém ze Šumburka si na Klášterním vrchu postavil nové sídlo - hrad Šumburk, který byl dokončen v roce 1435. Odsud potom Šumburkové řídili své panství včetně Klášterce. Panství roku 1449 koupili Illburkové a ti ho prodali saskému rodu pánů z Fictum /1453/. Kryštof z Fictum poblíž bývalého dvorce postoloprtských Benediktýnů nechal v roce 1512 vystavět panský dům, do kterého o dva roky později přenesl rodové sídlo. Roku 1547 byl panský dům opevněn ve stylu tvrze a byla postavena věž. Během II. stavovského povstání /1618-1620/ patřil Kryštof z Fictum k předním rebelům a proto mu byl po bitvě na Bílé hoře veškerý majetek zkonfiskován. Klášterec se tak stal majetkem Ferdinanda II. a ten jej roku 1623 prodal Kryštofu Šimonovi z Thunu.
Thunové patřili mezi horlivé zastánce rekatolizace. Proto do Klášterce přichází jezuité. Rekatolizace města proběhla poklidně a dokonce ani nedošlo k odchodu protestantů do ciziny. Během třicetileté války Klášterec málem zanikl - několikrát byl vypleněn hlavně Švédy. Ať pod velením Wrangela nebo Torstensona. Nakonec na tom město bylo tak zle, že se zde procházející armády ani nezastavovaly. Po skončení konfliktu nastalo období obnovy města. Michal Osvald Thun nechal přestavět vyhořelý zámek a další budovy a v roce 1659 řemeslníky vyvedl z robotních povinností a prohlásil je svobodnými občany města. V sedmnáctém století také v Klášterci vyrostl nový farní kostel, kaple a špitál. V roce 1666 hrabě Thun vydal dekret zakazující Židům pobyt ve městě. Na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století došlo k rozvoji tkalcovství - působilo zde padesát šest mistrů. V osmnáctém století zde došlo k rozvoji průmyslu. V roce 1786 byla založena textilní manufaktura, fungovala zde punčochárna, výrobna ocelového zboží a podnik na zpracování sazí. Roku 1794 zahájila výrobu Weberova porcelánka. Ta se poté na dlouho stala jediným velkým průmyslovým podnikem města. V devatenáctém století /1843/ bylo na silnici vedoucí skrze město zavedeno mýtné, aby se uhradily náklady na stavbu nové silnice do Karlových Varů. V roce 1852 byla ve městě zřízena pošta. Roku 1856 městečko vyhořelo a následně zanikla výrobna ocelového zboží.
Na počátku dvacátého století začaly ve městě problémy mezi Čechy a Němci. Po vzniku ČSR musela být oblast obsazena československou armádou. Během druhé světové války byl v Klášterci založen závod na letecké součástky SUMAG. Ten byl spojenci 16. 4. 1944 vybombardován. Po skončení války se ze zbrojního závodu SUMAG staly Klášterecké strojírny, pak Strojírny Baťa a Továrna na obráběcí stroje. V roce 1953 zde byl otevřen podnik Závody na kuličková ložiska. Díky odsunu Němců z oblasti a výstavbě elektráren v okolí města zanikla řada obcí, jejichž území bylo přičleněno ke katastru Klášterce.
PAMÁTKY:
Farní kostel Nejsvětější Trojice - začal stavět Michael Oswald v roce 1665 podle plánů italského architekta Carlo Luraga za vedení Rosiho de Luca. Stavba skončila v roce 1670 vysvěcením chrámu. Současně s kostelem byla vybudována také Thunská hrobka. Do ní byl jako prvý pohřben stavebník chrámu Michael Oswald v roce 1694. V osmnáctém století byla hrobka uzavřena. Roku 1861 byla přistavěna budova nad novým schodištěm do krypty a ohradní zdi.
Porcelánka - manufaktura na výrobu porcelánu byla založena v Klášterci nad Ohří roku 1794 jako druhá v Čechách. O její vznik se zasloužil Jan Mikuláš Weber, tehdy šedesátiletý penzionovaný vrchní lesmistr a ředitel zdejšího Thunského panství. K výrobě porcelánu Webera přivedlo několik podnětů. Nepochybně se dozvěděl o pokusech lazebníka Konráda Golla, který se snažil vyrobit keramiku. Druhým bylo objevem ložiska kaolinu u Černýše, a konečně to byla přímá výzva kláštereckého měšťana Prosseho po jeho setkání s J. N. Fetzerem, který pracoval v porcelánce v Javoří. Po důkladných přípravách došlo 18. dubna 1794 k prvnímu pálení v peci, umístěné již v opuštěné loretánské kapli na místě budoucí porcelánky. Pálení bylo neúspěšné. Při jednom z dalších pokusů vznikl šálek s podšálkem a nápisem "Vivat Bohmen", který je považován za nejstarší výrobek zdejší porcelánky a dokonce za nejstarší dochovaný kus českého porcelánu vůbec. Dnes je k vidění v Muzeu porcelánu v budově zámku. Podnik se postupně rozvíjel a střídali se zde nájemci. Stejně tak se stěhovalo místo výroby. První pokusy s výrobou porcelánu probíhaly v nepoužívané Sala terreně, stará porcelánka stála v místech dnešního HM TESCO, kruhové křižovatky a Weberova domu. U toho se dochoval i základ sloupcové pece na vypalování porcelánu.
Zámek - původně panský dvorec /1514/. Postupně přestavován do renesanční podoby /Fictumové v sedmnáctém století/. V roce 1653 pak zahájili Thunové jeho přestavbu, které se v roce 1666 ujal italský stavitel Rossi Da Luca a architekt Carlo Lurago. V okolí zámku byla založena barokní zahrada - anglický park s 220 druhy stromů z celého světa - se Sala terrenou - ranně barokním jednopatrovým letohrádkem s terasou a arkádovou chodbou, který postavil v letech 1685 - 1687 Rossi de Lucca a sochami vyzdobil Jan Brokoff. Před budovou zámku se nachází zámecká kašna, zdobená sochou Tritona od J. Brokoffa z roku 1686. Poslední přestavba zámku proběhla v roce 1858 pod vedením Václava Hagenauera a stavba tak získala dnešní pseudogotickou podobu.
Zámecký park – původní park byla spíše zahrada francouzského stylu mezi zámkem a Sala terrenou. Po požáru zámku v roce 1784 byla zahrada přebudována do parku ve stylu volné přírody. Byl odstraněn letohrádek a plocha parku byla zvětšena směrem ke Kyselce o oboru a podzámčí. Po dalším požáru zámku a okolí v roce 1856 byly strženy veškeré stavby na území parku a ten získal svou dnešní podobu. Na deseti hektarech najdeme 220 druhů stromů z celého světa. Vysazeny zde byly Čeňkem Stibalem – vrchním kláštereckým zahradníkem a Osvaldem Thunem.
Kostel Panny Marie Utěšitelky – postaven v rokokovém stylu v letech 1743 – 1760 stavitelem Janem Kryštofem Koschem z Kadaně. Hranolové věže byly přistaveny až v roce 1831. Nástropní fresky jsou z roku 1798 a zobrazují výjevy narození a zázraků Panny Marie.
Sedm bolestných zastavení Panny Marie na horní parkové cestě – nesprávně nazývané Křížová cesta. Vytvořeno v roce 1691. Jedná se vlastně o barokní výklenkové kaple. Původně spojovaly Loretánskou kapli a kapli Panny Marie na Skále. Ani jedna z kaplí se nedochovala. Loretánská kaple byla zrušena při stavbě staré porcelánky a kaple P. Marie byla zrušena Josefem II. a na jejím místě dnes začíná železniční most.
Špýchar – postavený v druhé polovině 17. století. Raně barokní stavba sloužila jako panské skladiště obilí. Stavebně upravován byl v roce 1724. Někdy bývá mylně označován jako pivovar. Ten stál v sousedství špýcharu od roku 1856. Ve druhé polovině dvacátého století sloužila budova jako sklad ZKL. Budova stojí naproti Kulturnímu domu při hlavní silnici z Karlových Varů do Chomutova.