OSTROV
Město nesprávně nazývané Ostrov nad Ohří. Tento název totiž používají České dráhy jako rozlišovací od jiných Ostrovů. Původně osada Zlaukowerde, později Schlackenwerth s tvrzí založená na počátku třináctého století Slávkem z Oseka (rozrod Hrabišiců). Na město povýšen roku 1331 králem Janem Lucemburským. Od patnáctého století až do roku 1620 Ostrov drží rod Šliků. V roce 1625 získává panství Julius Heinrich, vévoda Sasko-Lauenburský - vojevůdce císařských vojsk. Ten z Ostrova dělá rodovou rezidenci. Od devatenáctého století až do roku 1918 Ostrov vlastní rod velkovévodů z Toskány - pobočná větev rodu vládnoucích Habsburků. Po druhé světové válce zde vznikají rozlehlá panelová sídliště pro zaměstnance Uranových dolů Jáchymov. Centrální Mírové náměstí s přilehlými budovami postavené ve stylu socialistického realismu bylo prohlášeno za městskou památkovou zónu.
PAMÁTKY:
Zámek - na místě původní vodní tvrze pánů z Oseka Šlikové postavili jednopatrový zámek, který vyhořel za třicetileté války. Dnešní zámecké budovy vznikly za panování vévodů Sasko-Lauenburských podle projektu Abrahama Leuthnera. Na podobě zámku se podíleli i další stavitelé-Broggi a Dietzenhofer. Vstupní portál byl vytvořen roku 1690 ostrovským sochařem Martinem Möckelem. Během II. sv. války byl v budovách zámku zřízen koncentrační tábor. V sousední restauraci Myslivny byla původně kasárna SS. Součástí areálu zámku je Palác princů. Ten byl postaven v letech 1693 – 1696 na místě původního hospodářského dvorce Bílý dvůr. V přízemí se nalézají klenby ze sedmnáctého století.
Zámecký park - byl nazýván osmým divem světa - dodnes se z četných staveb zachoval pouze letohrádek. Tato raně barokní stavba z let 1674–1683 nahradila původní dřevěný pavilon a dnes slouží jako galerie. Stavba byla projektována Abrahamem Leuthnerem a je bohatě zdobena italskými malíři štukatéry.
Bohatá sochařská výzdoba parku během času zmizela - poslední socha Flory byla vandaly zničena v roce 1914. Již předtím ale probíhala postupná přeměna z francouzské zahrady na anglický park.
Při rekonstrukci parku byla mimo jiné objevena nejstarší známá ostrovská studna, která byla zasypána již v patnáctém století.
Radnice - postavená původně v pozdně gotickém slohu, což kromě mohutného obvodového zdiva dokládají i sklepy ze čtrnáctého století. Po požáru byla budova renesančně přestavěna a vyzdobena třemi reliéfy zpodobňujícími Šalamounův soud, Zuzanu v lázni a Spravedlnost. V devatenáctém století byla stavba po dalším požáru přestavěna do dnešní novogotické podoby.
Farní Kostel sv. Archanděla Michaela - vybudovaný jako gotický v poslední čtvrtině třináctého století. Původně byl zasvěcen sv. Mikuláši. Díky přestavbám exteriéry nabízí pohled na klenby z různých stavebních etap. Uvnitř kostela se také nalézají renesanční náhrobky, z nichž je nejcennější Šlikovský epitaf. Dnešní barokní podoba a vnitřní vybavení pochází z osmnáctého století a je příkladem saské bohoslužebné architektury.
Kostel sv. Jakuba - nejstarší stavba města. Postaven byl v románském slohu v letech 1224–26. Nad kostelem měl patronát klášter v Oseku. V exteriérech se dochovaly gotické, renesanční a barokní fresky.
Piaristický klášter - založen Annou Magdalenou vévodkyní Sasko-Lauenburskou v roce 1666. Stavbou konventu a kostela byl pověřen pražský stavitel Martin Rener. Kolej s latinskou školou vznikla v sousedství sasko-lauenburské pohřební kaple sv. Anny. Stavba byla vysvěcena v roce 1674 a byla centrem rekatolizace oblasti. V klášterním kostele Zvěstování Panny Marie je vystavena milostná Madona-vyrobená kolem roku 1492 a do Ostrova přivezená v roce 1654.
Piaristé kolej využívali do roku 1876 a roku 1897 budovy zakoupila kongregace Sestry křesťanské lásky. Ta zde do roku 1942 provozovala internátní dívčí školu. Po druhé světové válce objekty využívala armáda ČR a to až do roku 2001. Dnes je areál po pětileté rekonstrukci přístupný veřejnosti.
Kaple Panny Marie Einsiedelnské - kopie poutní kaple ve švýcarském Einsiedeln. Nechala ji zde postavit v letech 1709–10 Franziska Sibyla Augusta markraběnka Bádenská. Plány ke stavbě poskytl Maurus-opat benediktýnského kláštera v Einsiedeln a provedl ji dvorní stavitel Johann Sockh. Díky obtížnému terénu, na kterém je stavba postavena a tmavé barvě Madony vznikla pověst, podle které při stavitelům pomáhal ďábel.
Předlohou staveb v Ostrově a Einsiedeln byla kaple postavená na místě poustevny mnicha Meinrada v desátém století. Ta byla pobořena v roce 1798 francouzským revolučním vojskem a obnovena až na počátku devatenáctého století.