SOKOLOV
Původně Falkenau (Sokolí luh), poté Falknov a od roku 1948 Sokolov. Nejstarší písemná zmínka pochází z 13. dubna 1279. Tehdy je připomínán rod Nothaftů, který zde a na Chebsku sídlil ve 12. a 13. století. V první polovině devadesátých let minulého století prokázal archeologický výzkum přítomnost kamenného hrádku na místě dnešního zámku. Sokolov získal za panování Jana Lucemburského v roce 1313 městská práva. Původní listina však shořela a potvrzena byla až roku 1397. V roce 1435 město získává Kašpar Šlik a tento rod zde vládne až do roku 1621. O rok později Sokolov získávají Nosticové, kteří provedli důkladnou rekatolizaci. Od osmnáctého století proslul Sokolov svými chmelnicemi. Také je zde započata těžba hnědého uhlí, které objevili již Šlikové. První společnost na jeho těžbu byla ustanovena v roce 1760. První chmelnice padla za oběť těžbě roku 1797, poslední roku 1880. Během II. sv. války byl v blízké Svatavě ženský koncentrační tábor. V dubnu 1945 bylo město se svým průmyslem bombardováno spojeneckým letectvem. Sokolov je dnes centrem těžby a zpracování hnědého uhlí v Karlovarském kraji.
PAMÁTKY:
Zámek - Původně zde stával kruhový kamenný hrádek Nothaftů. Ten byl tvořen palácem s kruhovou hradbou obklopenou vodním příkopem. Kolem roku 1480 proběhla radikální přestavba vedená Šliky. Ti zde vystavěli sídlo ve stylu francouzských kastelů. Budovy byly postaveny kolem čtvercového nádvoří, na které vedly čtyři brány. V rozích nádvoří stály válcové věže. Kolem byl potom vodní příkop. Roku 1621 hrad poničila vojska generála Mansfelda a poté byl celkem třikrát vypálen Švédy. Naposledy na samém konci války v roce 1648. Jan Hartvik Nostic pobořený hrádek začal měnit v renesanční rezidenci. Tato přestavba proběhla v letech 1659–1663. Kolem roku 1800 byl zámek upraven do klasicistní podoby. Poslední stavební úpravy proběhly v roce 1880, kdy zámek získal dnešní vzhled. Ve třicátých letech dvacátého století zde sídlil okresní sekretariát Henlainovy Sudetoněmecké strany. Po skončení II. sv. války zde sídlilo americké velitelství a poté československá armáda, která objekt značně poničila. Například jako topivo sloužila knihovna a vybavení zámecké kaple. Od roku 1960 objekt využívá Krajské muzeum a knihovna. Na zámku jako vychovatel dětí Františka Antonína Nostice (zakladatel Stavovského divadla v Praze) působil Josef Dobrovský.
Kapucínský klášter - postavený kapucíny z Lince na příkaz Jana Hartvika Nostice v letech 1663–66. Tento klášter byl založen z důvodů rekatolizace Sokolovska. Jeho dominantu tvoří kostel sv. Antonína Paduánského. Od roku 1683 až do poloviny dvacátého století zde byly uchovávány ostatky sv. Agathonika. Pod kostelem se nachází dvě hrobky. Klášterní kapucínská a rodu Nosticů. Obě byly vandaly poničeny a vchod do hrobky, kde spočívá padesát členů rodu, byl zazděn.
Kaple Nejsvětější Trojice - byla postavena v barokním slohu u kláštera, byla zcela restaurována v letech 1995–96 a v současnosti je využívána pravoslavnou církví.
Staré náměstí - Malému náměstí vévodí stará radnice postavená v roce 1540. Budova byla vážně poničena požárem v roce 1632, kdy město obléhali Sasové. Roku 1835 byla radnice rozsáhle přestavěna. Z původní stavby se tak zachoval pouze kamenný portál. V roce 1794 radnice málem vyhořela, když do její věžičky uhodil blesk. Požáru zabránil zednický mistr Matouš Leitner, který počínající oheň uhasil. Do konce padesátých let dvacátého století zde sídlil městský úřad a dnes je zde sídlo společnosti Sokolovská uhelná (od 1995).
Kostel sv. Jakuba Většího - nejstarší církevní stavba doložená od roku 1290, kdy zde působil děkan Sifrid. Kostel vyhořel v roce 1632, ale téhož roku byl obnoven. Barokně byl přestavěn v letech 1670–71 z popudu Jana Hartvika Nostice. 25. července 1673 byl chrám, nyní již arciděkanský, slavnostně vysvěcen pražským arcibiskupem Matoušem Ferdinandem Lobelek z Bílenberka. Barokní oltář byl vyroben v roce 1736 Janem Pavlem Pleyerem. Dva boční oltáře pochází z pražského kostela sv. Michala na Starém městě. Byly sem přeneseny poté, co byl pražský kostel roku 1786 císařem Josefem II. zrušen. V září roku 1873 byla kostelní věž poničena při požáru města. Dnešní střecha věže tak pochází z roku 1880.
Sousoší sv. Jana Nepomuckého - z roku 1746 stojí na Růžovém náměstí. Původně ale bylo na Starém náměstí. Sládkové zde dříve přísahali, že budou přesně dodržovat receptury při vaření piva.
Mariánský sloup - se sochami sv. Jakuba Většího, sv. Antonína Paduánského, sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána byl postaven na Starém náměstí v roce 1701. Poblíž stojí osmiboká kašna s postavou sokolníka, která byla postavena v roce 1717, a na její stavbu byly využity díly starší kašny.
Návrší Hardberg s rozhlednou - je v těsné blízkosti města. Rozhledna je vysoká osmnáct metrů a postavena byla v roce 1907. V roce 1933 byla přestavěna na památník padlým v I. sv. válce podle projektu Heinricha Scherrera. Po druhé světové válce se o torzo objektu nikdo nestaral až do roku 1999.Tehdy zahájená renovace skončila slavnostním otevřením rozhledny v roce 2001.